SLZY ELFŮ, EYES a další moje díla

Slzy elfů

Karin Ghisiová

 Kate a John

,,Kate, běž zkontrolovat Nelu" rozeznělo se stavením v malé vesničce poblíž velkého temného lesa. Ze dveří vyšla na chodbu středně vysoká, štíhlá dívka. Přešla chodbu až k malým schodům vedoucím do dalšího patra, pak velmi opatrně vystoupala po dřevěných rozvrzaných schodech do podkroví, odklopila těžký dřevěný poklop a vešla do podkrovního pokojíčku. Dívka přelétla očima po pokoji.
Byla to středně velká místnost, ale pro 3 děti spíš malá. Stěny pokrývala vrstva bílé malby a na podlaze byl položen modrý koberec zašedlý věkem. V pravém a levém rohu pokoje byla vždy jedna postel a šatník a ještě jedna postýlka byla mezi nimi, prostřední postýlka byla dětská a na ní seděla roztomilá světlovlasá holčička, byly jí skoro 2 roky. Okolo ležely poházené různé hračky.
Když holčička spatřila Kate, usmála se a popadla do svých malých ručiček svou dřevěnou panenku s veselýma očičkama a tmavými vlásky staženými do dvou culíčků. Kate šla přes pokoj, vzala svou malou sestru do tepla náruče a opatrně snesla ze schodů. Prošla s malou Nelou chodbu, až do velké místnosti, ve které byl v rohu koberec, kde ji posadila mezi hračky. Pohladila ji po jemných světlých vláscích a šla zpět za matkou. Ta ji okamžitě poslala nakrmit zvířata. Kate poslechla a spěchala na dvůr, kde vzala ze stodoly několik téměř plných kovových kbelíků s krmením a začala. Sledovala malá neposedná kuřátka, jak poskakují po trávě a zobají zrníčka svými malými zobáčky, nakrmila krávy a prasata a nakonec šla do malé stáje kde postával její milovaný kůň a zároveň nejlepší přítel, jakého kdy měla. Vítal ji hlasitým řehtáním, které se odráželo od okolních dřěvěných stěn. Dala mu seno a čerstvou vodu a pozorovala ho s úsměvem, jak pije, nakonec ho pohladila po bílém čele a šla zpět za matkou. Slyšela prásknutí dveří, a tak se šla podívat co se zase děje.
Její sestra(dvojče) se vrátila domů.
 Asi sem vám zapomněla říct, že má Kate sestru a ještě k tomu dvojče, ale tak tady Vám to povyprávím : ty dvě byly odlišné asi jako černá a bílá, ale zároveň si i tak podobné,je velmi těžké vyjádřit to slovy. Kate měla dlouhé, hnědé, vlnité vlasy, lehce pihovatý obličej a zářivé světloučce modré oči. Byla spíš uzavřenější typ a trpěla méněcenností.
Tamara byla opak: měla hnědé vlasy spletené do spousty maličkých copánků, které jí zdobily celou hlavu, byla opálená a měla hnědé oči jako její matka. Její účes a doplňky(což bylo spousta korálků a náramků) jí dodávali exotický vzhled a charisma. Byla velmi sebevědomá, krásná a upovídaná. Ve společnosti oblíbená a to hlavně mezi kluky jejího věku.
S úsměvem prošla chodbou a zamířila si to do pokoje v podkroví.,,Ahoj" řekla Kate a usmála se.,,Čau"odpověděla sestra ležérně a zmizela v podkroví. Kate jen pokývala hlavou a šla do kuchyně poprosit matku, zda by se nemohla jít projet, protože bylo opravdu krásné počasí na projížďku, začínalo jaro. Ta jí dala svolení. Kate se chopila uzdy a utíkala na dvůr, naudila koně a vyvedla před nevelké stavení v malé vesničce zapadlé za kopci. Nasedla na něj, pobídla ho do klusu a jeli ven z vesnice rovnou k prázdným polím a zelenajícím se loukám rozkládajícími se před lesem. Jakmile se dostali z kamenné vesnické cesty na hlinitou polní, Kate pobídla koně ke cvalu, protože přímo milovala cválání v otevřené krajině, když ji vítr šlehal do tváře a pohazoval vlasy ze strany na stranu, byl to pocit naprosté volnosti, svobody a bylo to něco úplně jiného než pociťovala doma. Málem se i rozesmála štěstím. Objížděla louky stále dokola a jemně pobízela koně ke cvalu, nechtěla ho ale uštvat, takže po nějaké době zvolnila tempo, až úplně zastavila. Hřebce řádně pochválila a seskočila z něj. Jeho jemná srst se na slunci překrásně leskla a kůň vypadal mnohem vznešeněji, pohladila jej ještě po jemném krku a poplácala po pleci, poté mu vyndala z huby uzdu a nechala koně volně běhat a pást se, sama se posadila pod jedním z rozkvetlých stromů na louce, uzdu pověsila na větev nad sebou a ponořila se do svých vlastních myšlenek. Jarní slunce jí svítilo do očí, a tak je zavřela, uvelebila se opřená o strom a v této pozici usnula.
Probudil jí dusot koňských kopyt a hlasitý smích. Vyděšeně otevřela oči a uviděla jen svého koně Matrixe, jak se popásá na zelené trávě, jinak nic a nikoho. Už se chystala znovu zavřít oči, když se něco dotklo jejího ramene. Vytřeštila oči a rychle se otočila. Stál tam usměvavý kluk a pozoroval ji.
Na první pohled se jí moc nelíbil, ale když se na něj podívala pozorněji, tak jí připadal docela hezký. Kluk si zjevně všiml jejího předchozího vyděšeného pohledu a trochu provinile se usmál a promluvil: ,,Promiň, nechtěl sem tě polekat".
Líbil se jí ton jeho hlasu. Nebyl to ten nepřátelský hlas, který znala od svých vrstevníků, tento byl jiný, tak.....milý. Usmála se a hned se začala obhajovat.
 ,,Já? Já se nelekla" s náznakem úsměvu. Kluk se zakřenil, ale neodporoval jí. ,,Jmenuju se Johny, povíš mi ty tvoje jméno cizinko?"
,,Jsem Kate. Nejsem žádná cizinka. Kde se tu vlastně bereš? Ještě jsem tě tu neviděla.". Pohledem sklouzla na jeho velmi pěkné tričko, které mu obepínalo ploché břicho. On se pořád usmíval a pak jí pohlédl přímo do očí.
,,Máš moc pěkné jméno Kate. Můžu jít zase pryč, jestli ti tu vadím."zažertoval, ale když viděl její poplašený pohled, bylo mu jasné že ona tohle opravdu nechce. Tenkrát mezi nimi přeskočila jiskra.
,,Byl jsem se trochu projet a vidím tu krásnou holku, jak spí pod rozkvetlou třešní, tak jsem to zkusil "vykouzlil na tváři úsměv, kterým ji odzbrojil. Kate úplně zčervenala sklopila zrak.
,,Ty máš taky koně?"zamumlala sotva srozumitelně.
,,Jo, hřebce, i když je to spíš kůň na tahání dříví v lese než na ježdění, ale zase má svoje kouzlo."ušklíbl se a ukázal na mohutného Haflinga co se právě seznamoval s Matrixem. Opravdu krásný kůň:světlohřívý ryzák s mohutnýma nohama a krásnou dlouhou hřívou i ocasem. Kate vstala a pomalu se šla podívat na krásného koně.
,,Můžu?" zeptala se prosebně a chytla se koně za kohoutek. ,,Ráda bych se svezla."
,,Jasně! Pomůžu ti nahoru."doběhl k ní a pomohl jí na hřbet koně. ,,Jmenuje se Nody. Je to kliďas, neboj se."řekl a usmál se
Kate na nic nečekala a rozklusala se, nebyla sice zvyklá na mohutnější tělo Haflinga, ale brzy si zvykla. Pokukovala po Johnovi a snažila se předvést v tom nejlepším světle, Johny z ní nespustil oči. Když se dostatečně projela, seskočila elegantně z koně a zářivě se na Johnyho usmála.
,,Už budu muset jít."řekla a pousmála se. ,,Ráda sem tě poznala."mrkla na Johna a když utíkala k Metrixovi a nasedla, poslala mu vzdušný polibek. Poté prudce vyrazila do vesnice. John se za ní chvíli díval a pak i on odjel domů.

Bolest a první pusa

Bylo jí jasné, že tak i tak dorazí pozdě a čeká ji nepříjemný a především bolestivý výprask od matky. Jen co otevřela vrata a vedla koně do boxu, slyšela matku nadávat. Dala Matrixovi ohlávku, políbila ho na čelo a s povzdechem šla do kuchyně k lamentující matce.
 ,,Jen se fláká, to je hrozný. Už toho mám dost! Měla y začít dělat něco jiného, než se jen hloupě poflakovat. " nesl se vysoký matčin hlas ke Kate, která právě otevírala tmavě natřené dveře vedoucí do kuchyně . Nadechla se a vstoupila do místnosti.
,,Ále, milostivá slečna se konečně dostavila taky domů. Co si vůbec myslíš?! Řekla jsi mi, že si uděláš malou vyjížďku, ne tůru! Byla jsi pryč přes 2 hodiny! " nadávala velmi nahlas matka a mračila se u toho. Kate se na ni podívala opovrhovačně a ušklíbla se. Matka ji uhodila s takovou prudkostí, že Kate spadla na zem. Chytla se za oko a pomalu vstala, motala se jí hlava a připadala si, že ta tvář snad ani není její, zároveň pociťovala ochromující bolest a přemáhala nutkání zvracet. Oko začalo okamžitě velmi nepříjemně opuchat.
,,Tohle už nikdy nedělej, rozumíš mi?!"zakřičela matka na dceru, chytla ji za vlasy, aby jí viděla do tváře zmučené bolestí a podívala se na ni přísným pohledem. ,,Rozumíš mi ty..." poté ji pustila. Kate neřekla ani slovo, nasadila pouze nepřítomný výraz, jako už tolikrát předtím a potlačovala slzy.
,,Jdu do práce! "zakřičela matka a práskla dveřmi. Nela se rozplakala leknutím.
Kate si sedla ke stěně, přitáhla si kolena k tělu a držela si hlavu v rukou, snažila se nebrečet. Tamara se k ní sklonila a tiše promluvila: ,,Je všechno dobrý? ". Kate jen pokývala hlavou na znamení souhlasu. Vzpomínala na otce, to dělala vždycky, když ji matka uhodila, nebo na tom byla prostě špatně.
Tatínek mě nikdy neuhodil. Ani se nedivím, že od nás odešel, kdo by s takovou ženou vydržel? To asi nikdo, ale já musím. A pak že je nějaká spravedlnost? Copak sem někdy provedla něco tak hrozného?
Pustila si kolena a vstala, hlavu skloněnou k zemi, přešla chodbou až k venkovním dřevěným dveřím. Prošla nimi a sedla si na schody před stavením. Chtělo se jí hrozně plakat, ale nemohla. Utrhla jednu z květin, co rostly okolo, opět si sedla a pomalu otáčela květinu v tenkých prstech. Byla krásná s růžovými lístky a žlutým středem plným pylu. Ten pohled ji uklidnil natolik, že se i chvíli usmívala. Nastavila tvář jarnímu slunci a nechala se po ní šimrat jeho teplými paprsky. Jen to oko jí dělalo trochu starosti, už přes opuchlinu velikosti vlašského ořechu skoro neviděla, ale to jí bylo jedno.
,,Kate?" zaslechla svoje jméno a tak se rozhlédla. Stál před ní John, usmíval se, ale jakmile zahlédl její bolestivě oteklou tvář, ztuhl zděšením, dlouze se zahleděl na modřinu okolo oka a klekl si před ni. Prohrábla si rukou vlasy a delší vlasy jí spadaly do jemné tváře a zakryly opuchnuté oko, pro jistotu ještě sklonila hlavu a rozpačitě se pousmála. Honem nevěděla co mu má říct. Co tu vlastně dělá?A jak může vědět, že tu bydlím, vždyť semnou přece nešel. To je divný.  A co mu má asi tak říct na ten monokl pod okem? Že sem se někde praštila? To budu vypadat jako nemehlo, co ani neumí chodit, nebo je slepé. V duchu se tomu zasmála.
Klekl si, jemně ji vzal pod bradou a zvedl jí hlavu, aby jí viděl do tváře. Druhou rukou jí opatrně odhrnul vlasy z tváře, ale ona i tak ucukla bolestí, protože se velmi jemně dotkl opuchliny a modřiny. Podíval se na ni velmi ustaraným výrazem v očích, který se promítl i na jeho jinak vždy usměvavé tváři a zeptal se.
,,Co se ti stalo Kate?"
,,Nic" bolestně se usmála.
,,Kate co se ti stalo?"zeptal se a pohladil ji po hřbetu ruky.
,,Uklouzla jsem, když jsem šla do pokoje a praštila se o schod, to se občas stane, víš. Jsem trochu nešikovná." zalhala a uhnula pohledem.
,,Ty bys mi nelhala, že ne?" Koukl na ni svým zkoumavým pohledem, který prozrazoval víc, než sám chtěl. Koukla mu do krásných očí a prostě nedokázala dál lhát.
,,No..Přišla sem pozdě domů." pronesla a ucukla pohledem na květinu, kterou teď mačkala mezi palcem a ukazováčkem pravé ruky.
,,To ti udělal otec?"zeptal se nevěřícně Johny a ještě víc se zamračil.
,,Ne, taťka nežije s náma. Udělala mi to...moje matka."
,,Ukaž, půjdeme dovnitř a něco s tím uděláme." Mrkl na ni povzbudivě a pomohl Kate vstát i když uvnitř bojoval s pocitem naprosté bezmoci. Mohl jí na to dát studený obklad, ale nijak víc jí nemohl pomoc a to ho dohánělo k šílenství. Pro něj už byla víc než kamarádka a nechtěl, aby ji někdo tak surově bil.

,,Kde máte kuchyni?" zeptal se John, když už stáli na chodbě ve stavení. Kate ukázala na jedny ze dveří, které z chodby vedly a vstoupila do místnosti.
,,Kate, sedni si na židli, prosím."řekl a vzal utěrku z kamen, namočil ji do studené vody a vyždímal. Kate se mezi tím posadila na židli a pozorovala ho svýma křišťálovýma očima. Johny k ní přistoupil a velmi opatrně(jak to jen uměl)položil obklad na opuchlinu okolo oka. Nejdříe ucukla, ale po chvíli ji obklad příjemně chladil.
,,Díky Johny." usmála se trochu povzbudivě, aby mu udělala radost.
,,Není zaco, Katie." zazubil se.
Začala se trošku třást, když se jako by omylem dotkl její ruky. Nebyla na to vlastně vůbec zvyklá, že by ji někdo opečovával a už vůbec ne pěkní kluci, ti se spíš točili okolo Tamary, ale on ne..On si všímal jen jí a to se jí hrozně moc líbilo. Jemně ho vzala za ruku, kterou jí přikládal studenou látku na oko a položila mu ji do klína, utěrku dala usušit. Kate se usmála a koukla na něj zvědavě. Trochu s ním flirtovala, ale jen jak bylo zdrávo.,,A co teď?"zeptala se a mrkla jedním zdravým okem.
,,Teď.." zamyslel se a pak jen pravil: ,,Nechtěla by ses projít? Znám jedno moc hezké místo nedaleko odtud. Chtěla by jsi Katie?" usmál se, vlastně se mu začalo líbit, říkat jí Katie, bylo to roztomilejší, než jí říkat Kate, nebo Kathrino. Vždycky se u toho neuvěřitelně culil a uváděl tak Kate do rozpaků.,,No.."zatvářila se jako kdyby o tom uvažovala, ale podle cukání koutků John  poznal, že si dělá jen legraci.
,,A jak mám vědět, že mě někde nezavedeš do lesa a tam nenecháš?" rozesmála se a on se k ní po chvíli přidal.
Podržel jí dveře a šli společně. Šli a zdravili známé i neznámé sousedy, pozorovali vlaštovky lovící všudypřítomný hmyz za letu a stavějící si z hlíny hnízda pod doškovými střechami stavení. Slyšeli bečení ovcí, které se popásali na zarostlých svazích plných právě rozkvetlých pestrobarevných květů všemožných vůní a tvarů, jaké jen příroda dokázal vymyslet a stvořit. Povídali si,smáli se starým příběhům a cesta příjemně ubíhala. Prošli kolem hřbitova a kostela, minuli skupinku dětí hrajících si na slepou bábu a přišli až ke splavu nedaleko lesa. Šli po hlinité cestě okolo splavu až k obrovské vrbě, jejíž větve se skláněly až k vodní hladině a kmen byl porostlý mechem. Teď Kate došlo kam jdou, ale nechtěla mu kazit radost. To místo poznávala, chodila tam ještě jako malá s Tamarou a otcem a trávili dlouhé hodiny koukáním na oblohu a povídáním si pohádek. Usmála se při vzpomínce na to, jak koukali na mraky a hádali co představují, ať už to byli zvířata nebo lidé.
John lehce nadzvedl větve, které zatarasily vstup do tohoto pozemského ráje a počkal, až Kate prošla.
Sice tu už byla, ale musela zatajit dech a koukat na neuvěřitelnou krásu. Jako by jediný výdech mohl zničit atmosféru tohoto místa. Bylo to prostě příjemně odlehlé a klidné místo a vzduch byl prosycen vůní lesa a tekoucí čisté vody. Jediný zvuk, který tu byl slyšet byl zpěv kosa sedícího na vrbě a tiché šumění vody. Byl to vlastně palouk porostlý krásně zelenou trávou a nádherně zbarvenými květinami, na jejichž okvětní lístky dosedali pestrobarevní motýli a včely, okolo něj se červenaly maliny. Byl to vlastně takový malý pozemský ráj.
Posadili se do trávy a koukali na vodní hladinu, kde se odrážely jejich tváře. Mlčeli a vychutnávali si krásu tohoto místa. Pokud existuje něco opravdu kouzelného, bylo to právě tady, nebo v elfím lese, ale o tom až jindy.
,,Je tu krásně." poznamenal John a usmál se zeširoka .
Kate se taky usmála svým okouzlujícím úsměvem a položila se do trávy koukajíc na oblohu. Tak nějak nevěděla co říct.
John si přisedl o něco blíž, pohledem klouzal po jejím těle od krásně úzkých nohou přes štíhlý pas a krásná ňadra, až do tváře. Zadíval se do jejích očí a připadalo mu jako by se v jejich modři utápěl, jako v moři. Zadíval se na ni znovu, jemně ji chytil za bradu a přitáhl, poté ji lehounce políbil na rty. Nemohl si pomoc, tohle chtěl udělat, už když seděli na těch schodech, ale tohle bylo o dost romantičtější místo na první polibek. Bylo to kouzelné.
Proběhlo jí po zádech příjemné zamrazení, když se jejich rty potkali. Po chvíli se políbili znovu a více procítěněji. Takhle to začalo.

Útěk

Kate nebyla ošklivá, ale nebyla to ani kráska, spíš takové ošklivé kačátko co se časem promění v překrásnou labuť. Bylo to tím, že o sebe nepečovala, neměla na to stejně příliš času . Avšak byla jiná, než ostatní dívky ve vesnici. Její modré oči byli až neuvěřitelně krásné, uši měla už od narození do špičky, ale to jí na kráse ani trochu neubíralo. Problém byl tak trochu v tom, že o sobě nevěděla, že je krásná. Stačilo by jen sehnat nějaké hezké šaty a možná položit za ucho nějákou rozkvetlou květinu a každý by viděl, jak je překrásná, místo toho chodila v ošoupaných šatech a roztrhaných botech. Měla svoje povinnosti, které prostě plnit musela, ať už šlo o krmení zvířat, uklízení, nebo hlídání mladší sestry. V lásce byla ještě hodně nezkušená, neměla se od koho učit a kdyby ano, tak rozhodně ne od Tamary. Ta měla také svých starostí dost, i když narozdíl od Kate měla mnohem větší volnost a méně povinností.
Nedalo se říct, že by byla matka Kate, Nely a Tamary zlá, byla spíš jen velmi nešťasná, protože stále milovala muže, který je opustil(otce Kate a Tamary). Navíc jí ho Kate hrozně moc připomínala, ať už názory, nebo vzhledem, a proto na ni byla tak zlá.

Po několika dlouhých polibcích ho obejmula a zůstali tak několik minut, hladila ho po hrubých rukou a on jí hladil a líbal na krk. Připadala si, jako kdyby jí už nikdy nikdo nemohl ublížil, jako když je s ním jako by měla neviditelný štít. Políbili se znovu, když nečekaně vstala, koukal na ni a nechápal co se děje. Všimla si jeho nechápavého pohledu plného otázek jestli neudělal něco špatně, ale než stačil něco říct promluvila sama:
,,Už je hrozně pozdě, já budu muset jít."
,,Doprovodím tě. "vyhrkl a rychle vstal. Chytil ji za ruku a dodal velmi mile a něžně :,,Aby ses mi neztratila" a políbil jí na rty a usmál se. Usmála se také a šla s ním ruku v ruce směrem k vesnici.
Koukal na ní a pořád se mu v mysli honila ta samá otázka- Proč ji proboha matka udeřila? Nemohl a nechtěl tomu uvěřit.
,,Mám tě moc rád Kate a nechci, aby ti někdo ubližoval, ochráním tě, to ti slibuji." Kéž by veděla, jak moc vážně tato slova bere. Znovu ji políbil a čekal co mu odpoví. Vlastě jí chtěl říct, že bude všecko dobré, ale tohle se říká pořád a někdy to prostě není pravda. Byl by schopný jít za její matkou, a prostě jí vynadat, ale v hloubi duše doufal, že to bylo naposledy co jeho milovanou Kate udeřila. Mýlil se.
Usmála se, ale nebyl to šťastný, nebo veselý úsměv, byl to spíš bolestný úšklebek plný strachu z toho, co příjde.
Ale to už stáli přede dveřmi stavení kde bydlela, dlouze a něžně ji políbil na její plné rty a ona tiše vklouzla za dveře. Stál tam ještě několik okamžiků a usmíval se, nemohl tomu uvěřit, bylo to jako krásný sen co se vám zdá k ránu a vy pak skoro celý den litujete, že jste se z něj probudili. Otočil se a pomalu šel domů s vlastními myšlenkami. Domů, kde ho nečekalo skoro nic, ale to až později.
Když Kate vklouzla za dveře, opřela se o ně a blaženě se usmívala, nevěděla jestli brečet, nebo se smát, když uslyšela dupání a všimla si Tamary jak seběhla schody a zářivě se usmívala. Proč se tak usmívá? Vypadá jako by něco vyhrála.
,,Ahoj sestřičko." zazubila se Tam ,,Jak se máš?"
,,Proč?" zeptala jí se nechápavě Kate připravená na nějáký nevinný žertík od sestry.
,,Jen tak se ptám. Kdepak jsi byla?" pořád stejný úsměv na Tamařině tváři začínal Kate celkem pochopitelně znervózňovat, nevěděla co se děje.
,,Venku. Projít se. " pravila a přes vešketou snahu jí zacukaly koutky .
,,Sama?"
,,Jasně. Co blázníš Tamaro? "Snažila se zatloukat Kate.
,,Jo a ten mladej pěknej kluk nebyl nikdo?"
,,To je kamarád." zazubila se Kate .
,,Takhle se kamarádi nelíbají." rozesmála se Tamara .
,,Hele Tamaro, neříkej to máme, prosím tě."
,,Za koho mě máš? Já nic neviděla." mrkla na sestru Tamara .
,,Děkuju."
,,A co je vlastně zač? Jak se ten kluk jmenuje?"
,,Je to John, bydlí tu jen chvíli-.."
,,Pěknej, toho ti schvaluju." skočila jí do řeči Tamara a pak se  rozesmála .
,,Tamaro! Nech toho! "rozesmála se i Kate ,,A nezáviď"  vyplázla na sestru jazyk a se smíchem utíkala do podkroví.
Kate si sedla na postel a asi nikdy se tak šťastně neusmívala, až po chvíli si všimla,  že je s ní v pokoji i Nela. ,,Ahoj Nelo."řekla a vzala svou malou sestřičku do bezpečí náruče, Nela položila hlavičku Kate na rameno, chytla se ručičkou okolo krku a zavřela oči. Po chvíli už bylo slyšet, jen jak oddechuje ve spánku, Kate ji položila do postýlky, dala jí dudlík a jejího oblíbeného ušmudlaného medvídka, na kterého nedala malá Nela dopustit. Poté začala s úklidem rozházených věcí a hraček po celém pokoji. Možná byl pokojík malý, ale než se uklidil, zabralo to spoustu času. 
Když byla skoro hotová, uslyšela jak jí matka volá. Okamžitě ji problesklo hlavou: Co jsem udělala? A co jsem neudělala? Já neumyla nádobí? Umyla. Tak co se děje? Do reálu ji vrátil další výkřik jejího jména. Rychle sešla, nebo spíš seběhla dolů po rozvrzaných schodech do kuchyně a tajně doufala, že nevzbudila Nelu a matka ji volá, jen kvůli nějáké hlouposti. Bohužel se velmi mýlila.
Tentokrát vypadala matka až nepříčetně rozzuřeně. Kate vůbec nechápala co se děje. Rukou si automaticky hmátla na opuchlé oko, které, jak zjistila, bylo stále neuvěřitelně citlivé na dotek. Ten den měla matka na sobě hnědé kalhoty a zelený svetr, její blond vlasy přilepené k obličeji a výhružný postoj, vypadala tak trochu jako šelma chytající se skočit na nebohou oběť. Tamara vedle ní vypadala jako exotická princezna a podobná otci i když ne tolik jako Kate.
Otec byl opravdu velmi pohledný muž, vždy hladce oholen s krásně modrýma očima (ty měla Kate po něm) a úsměvem na tváři kterým dokázal neuvěřitelně pohladit na duši. 
Matka s Kate třásla a křičela, její zarudlé oči vztekem vypadali jako oči ďábla, nebo snad draka a ruce měly stisk kulturisty.
,,Co si o sobě myslíš?!! Co to bylo za kluka? "
Teď to Kate došlo: Tamara jí o Johnovi musela říct. Ale to by přece neudělala, nebo ano?  Ne, jistě že ne. Tak kde se to tedy dozvěděla matka?
,,Kdo?" zeptala se Kate snažíc se získat co nejvíc času na vymyšlení správných argumentů, místo toho však dostala prudkou ránu do ruky i do levého boku a žeber. Kate se marně snažila potlačit výkřik bolesti. Ruka začala brnět a pak neuvěřitelně bolet, nejspíš byla naražená. Naštvaný pohled v očích Kate , vystřídal pohled srnky obklíčené vlky.
,,Sousedka, paní Jungová viděla, jak se vedeš s nějakým klukem za ruku a dokonce se s ním líbáš u dveří!" zakřičela matka a na tvářích měla červený odstín barvy rajčete.
Takže stará Junganka nás viděla, drbna vesnice co celý den nemá nic lepšího na práci než čumět z okna a pak bonzovat. Nenávidím ji!
,,A proč ti to tak vadí, je to přece můj život! A ty se mi do něj pořád jen pleteš, už toho mám dost mami! Nejsem dítě! Si pěkně hnusná! Taky si chci užít něco víc, než kydání hnoje. Promiň, ale nevím, co je na tom tak strašnýho! Máme se rádi. Nenávidím tě!" zakřičela rozhořčeně na matku, i když to nemyslela vážně.
Tentokrát byl úder silnější, matka ji znovu prudce a silně zasáhla do boku a odtud Kate vystřelila bolest až do krku. Svalila se na zem a zadržovala vzlyky. Matka k ní přistoupila a řekla, aby se k němu už nikdy nepřibližovala, jinak si nesedne alespoň týden. Poté odešla do práce. Nezajímalo ji, jestli Kate třeba něco neudělala, byla naštvaná.
Jakmile dveře zaklaply, Tamara skočila vedle Kate na zem, hladila ji po hlavě a zároveň hledala očima něco, čím by zmírnila bolest. Kate se posadila a poté s velkým úsilím vstala, bolest byla k nevydržení, špatně se jí dýchalo a bolelo ji celé tělo, ale stála. Motala se jí hlava a měla pocit že bude zvracet, ale vydržela to. Opatrně popocházela malými krůčky, až se dostala ke schodům vedoucím do podkroví, tam si klekla na kolena a po nich velmi pomalu a především opatrně vyšplhala nahoru. Nela stále spinkala ve své postýlce, v rukou svírala svého oblíbenného medvídka s nevinným pohledem. Kate pomalu vstala a začala hledat svou velkou cestovní tašku a plášť po otci.

Když konečně našla svoji zelenou tašku na cesty, vytáhla ji zpod postele a otevřela. Byl to zákon schválnosti, jako vždy když něco usilovně a nutně hledáte, je to tam, kde jste si naprosto jistí, že to být nemůže. Kam jste to na sto procent nedali, je to k naštvání.
Začala do tašky házet své věci- oblečení, knížku, nožík,svíčky, nádobu na vodu a nakonec i svoje úspory z loňského léta, které strávila kopáním na poli. Ze skříňky vytáhla plášť-ošuntělý šedý podšívaný plášť na knoflíky, který tu zbyl po otci a přehodila si jej přes sebe. Potichu přišla ke spící Nele, pohladila ji po tváři a políbila.
Budeš mi moc chybět sestřičko, drž se. Určitě se brzo uvidíme. Víš, sice ještě nevím kam půjdu, ale vím jistě, že se vrátím za tebou .
Povzdechla a sešla s těžkou taškou ze schodů dolů. Tam už stála Tamara a naprosto nechápavě na Kate hleděla, Kate se pousmála a pak se podívala provinile do země.
,,Už tu nemůžu dál být, promiň že tě tu nechávám, ale jednou se vrátím, slibuji. Mám tě moc ráda sestřičko, ale opravdu už nemůžu. Nezlob se na mě. Ale já tohle už nesnesu,víš?" položila tašku na zem a obejmula Tamaru se slzami v očích.
,,Potřebuji jen, aby jsi matku nějak zdržela, kdyby se po mě dnes vyptávala, řekni třeba, že jsem se šla projet, dobře? Uděláš to pro mě? "zeptala se Kate a chopila se tašky. Tamara pořád stála, neschopna slova, pusu mírně otevřenou a v očích trochu nepřítomný výraz, pak jen zamumlala.
,,Neodjížděj prosím. Kam chceš jet?"Vysoukala ze sebe.
,,Já ještě nevím, Tamaro..Nezlob se na mě prosím tě. Snaž se mě pochopit.."Ještě jednou sestru obejmula, vzala z věšáku na chodbě uzdu a šla přes velký dvůr plný všemožného ptactva do stáje. Tamara ji doběhla, mlčky jí do ruky vtiskla několik mincí a velký šátek plný jídla. ,,Hodně štěstí Kate. Dej na sebe prosím pozor." zašeptala a ustoupila o několik kroků dozadu.
,,Děkuji ti. "řekla Kate a vložila mince i jídlo do tašky k ostatním věcem sbaleným na nadcházející cestu, koukla na sestru, usmála se, i když jí to stálo obrovské úsilí a vešla do boxu. Ze zdi sundala modrou dečku a položila ji na Matrixe.
,,Uděláme si velkou vyjížďku Matrixi, hodně velkou." utáhla pás a připevnila na něj tašku. Dala mu uzdu do huby a opatrně na něj naskočila . Pomalu krokem popošli ven, Kate se ještě otočila a pak pobídla koně do cvalu. Skoro nic neviděla, protože se cestou rozplakala a navíc to opuchlé oko jí bránilo ve výhledu.
Cválala vesnicí nahoru do kopců, směrem k hustému lesu, náhle si všimla, že opodál se popásá kůň Johna, před jedním z nových domů ve vesnici. Zvolnila tempo a koukala, zda se jí to jen nezdá. Byl to on.
Mhm,teď by mohl Johny jít před dům a všimnout si mě. Potřebuju obejmout. Kéž by řekl,že mě miluje a že půjde semnou, nebo alespoň, ať jde sem. Bože, prosím!
Jako by někdo její přání vyslyšel, John se suchými větvemi právě zamířil k ohništi u cesty. 

Zastavil se a koukl na ni. Očima sklouzl na její zelenou tašku a objevil se v nich výraz naprostého zděšení. Tu noc se mu zdálo o tom, že odjede pryč, i když si nepamatoval s kým, teď to už věděl. Možná to byl osud. Konečně se zmohl slova a přidušeně zavolal jméno Kate. Viděl jak sedí na koni nahrbeně a zjevně s bolestmi, opuchlé oko celé zarudnuté, ruku si držela a zjevně se snažila, s ní moc nehýbat.
Ona zastavila, seskočila z koně a běžela k němu. Cestou jí praskly nervy a ona se rozbrečela. Padla mu kolem krku a plakala. Nevěděli, jak dlouho, setrvali v této pozici, ale on jí utěšoval a hladil tak dlouho, dokud pláč nepřešel jen v občasné vzlyky. Poté se na něj podívala, z očí jí stále tekly slzy  ale už jen občasně zavzlykala a poptáhla a políbila ho. On se trochu usmál a konečně se zeptal co se stalo. Posadili se na kraj cesty u domu a ona mu vyprávěla, jak hrozně moc ji tentokrát matka zmlátila a co jí řekla a jak Kate musela jít pryč. Celou dobu na ni koukal a chápal co cítí. Řekl jen, ať chviličku počká a zmizel v domku.
Seděla na kraji cesty a přemýšlela. Kam jenom jít? Babičku ani dědu už nemám, k žádné kamarádce nepůjdu a u Johna taky bydlet nebudu,to by nešlo. Tak kam? Možná bych si mohla najít někde prácičku a vidělat si nějaké peníze na pokojík někde v hostinci, to by možná šlo a třeba někde hledají děvečku někde na stavení, to by taky šlo, měla bych jídlo i nocleh zadarmo. A nebo jít...Najít otce. To bych mohla, najít ho a poznat ho, tak dlouho jsem ho neviděla, ale jak ho můžu najít? Vím jen jeho jméno a kde bydlel, možná se už odstěhoval. Sem hloupá ,je nějaká šance ho najít, ale třeba má teď svoji rodinu, jinou rodinu, ženu a děti. Jen bych překážela a možná by mě ani nepoznal, možná. Ale zkusím to, dokážu to!  Byla rozhodnutá, najde ho.
Tady je něco na vysvětlenou milý čtenáři. Věci se mají takto: Tamara a Kate mají pochopitelně stejného otce (když jsou ty dvě dvojčata) a ten od nich odešel, když jim bylo 8 let . Poté byla matka 3 roky sama, dokud nepotkala Eduarda , se kterým o rok poději začali bydlet a který je otec Nely. Když před dvěma lety zjistil, že s ním Vanessa (matka Kate a Tamary) čeká dítě, prostě se sbalil a utekl. Nedávno se dozvěděli,že zemřel, někde o 100km dál při požáru, ale to je jiná kapitola. Prostě se neviděli asi 7 let a za tu dobu se Kate hodně změnila, sice jí bylo jen 15, ale dospěla , ať už po stránce fyzické nebo psychické.
John doběhl s plnou taškou a usmál se na ni. Pískl na prsty a jeho kůň přiběhl k němu, Johny  mu upevnil tašku na záď. Pak znovu pohlédl na ni a usmál se. Nedokázal se tvářit vážně, když ji viděl, byla v jeho očích tak krásná.
,,Pojedu s tebou." řekl a chytil její ruce do svých a poté je políbil.
Ona na něj koukla s velmi překvapeným výrazem ve tváři, ale zároveň i nesmírně šťastným, asi si v tu chvíli neuvědomovala následky. Věštit budoucnost prostě neuměla, sice se jí stávaly občas zvláštní věci, ale nepřikládala tomu moc zvláštní důraz. Například když byl k ní někdo otočený zády a ona myslela silně na to, aby se k ní otočil, tak se to prostě stalo a nebo dokázala občas zachytit tok myšlenek lidí, ale to se stávalo opravdu jen zřídka a nejčastěji u její sestry Tamary. Jako by byly propojené.
,,Cože? A co rodiče?" vyhrkla a vstala.
,,Neboj se , nechal jsem jim dopis s vysvětlením a myslím si, že si ani nevšimnou, že jsem pryč. " pousmál se ještě a znovu jí políbil ruce.
,,Cože? Proč si to myslíš?" zeptala se zmateně.
,,Teď o tom nechci mluvit, později ti to vysvětlím,dobře?"
,,To nejde, to po tobě nemůžu chtít."
,,Je to v pohodě, opravdu . Je to sice složitější, ale já chci být s tebou Katie."
,,Jak myslíš."povzdechla si Kate, opatrně nasedla na Matrixe a počkala na Johna. Ten se vyhoupl na koňský hřbet a pobídl Haflinga do klusu, Kate se rozklusala za ním a když byli vedle sebe tak se zeptal asi na tu nejdůležitější otázku vůbec :
,,Kam vlastně teď pojedeme?"
,,Musím najít svého pravého otce. Víš, moc dlouho sem ho neviděla, ale cítím, že ho musím najít. Chci ho znovu vidět i když je možné, že už bude mít svoji rodinu."
,,A víš kde žije?"
,,Za tímhle lesem vede cesta a po té se dostaneme do jedné vesnice jménem Roogan a tam prý žije můj otec. Tedy spíš, by měl žít. Je to už dost dlouho, co mi to matka říkala a tak se snad neodstěhoval no." při tom slově "otec" se jí zaleskly oči a lehce zvedli koutky , jako když mluvíte o něčem zvlášť příjemném, ať už je to jahodová zmrzlina, nebo třeba milovaný herec z oblíbenného televizního seriálu.
,,Za lesem? Ty nevíš co se o něm říká? Víš Kate, já sice na pověry nevěřím, řekl bych, že jsou to jen bláboly ; ale vážně pochybuju, že tam nejsou lupiči a podobní vyvrhelové co jen čekají na příležitost někoho okrást, nebo třeba i zabít! Uvědomuješ si to? To přece jde nějak obejít ne? Vždycky to jde."
,,Ale notak, nebuď jako malá holka."rozesmála se Kate. ,, Máme koně a tak to jen prosvištímě, že si nás ti hlupáci ani nevšimnou. Pojeď."řekla a rozcválala se po cestě k lesu. Bolest pomalu odeznívala.

První známky zla

Kdyby jen tušili, co v lese uvidí, tak by si ho určitě objeli velkým obloukem. Nevadilo by jim, že ztratí trochu času.
Kate jela po polní cestě, která vedla i lesem a John ji brzy dohonil a tak jeli vedle sebe až k lesu. V místech, kde les začínal, už nebyla cesta dost široká pro dva koně, možná pro dva lidi, ale ne pro dva koně, a tak museli jet za sebou. John jel samozřejmě první, přece jen to byl už skoro muž a měl povinnost ochránit dívku, kdyby se něco dělo.
V lese bylo šero a ne , tak příjemně voňavě , jako v jiných lesích. Nebyli vidět ptáci ani brouci, co jinde lezou. Bylo to zvláštní, snad až magické místo dýchající spoustou negativní energie a temna. Energii co zde vyzařovala, pociťoval i méně citlivý člověk jako mravenčení na krku a zádech, až ostrou bolest hlavy, nebo nutkání zvracet. Kate patřila mezi ty citlivější. I když si nemyslela , že by zde byli bubáci, hejkalové a podobné výmysly pohádkářů, cítila že je tu něco zvláštního, co se jí ani trochu nelíbilo.
Větve jehličnatých stromů byly husté a sahaly až na zem. Jen velmi těžko, se dalo jít stále po cestě. Les směrem ke středu houstl, až nebylo skoro vidět 10metrů před sebe. Bála se , aby se neztratila a pořád si hlídala, jestli je Johny před ní.
Když se dostali asi do středu lesa, museli oba dva seskočit z koní a vést je skrz hustý porost. Nebylo to vůbec snadné, ale koně byli zatím celkem klidní, to horší přišlo asi ve 3/4 lesa, kdy začali nervozně podupávat a plašit se bez zjevného důvodu. Kate musela Matrixe držet velmi pevně, aby jí neutekl. V tu chvíli uslyšela šepot. Byla to hrůzostrašná směsice slov, kterým nerozuměla, ale i tak naháněla hrůzu. Ozýval se všude okolo nich, ale nebyl vidět nikdo,kdo by ten zvuk vydával. Po celém těle jim běhala husí kůže a Kate se začala i trochu třást. Podívala se na Johna a ten se nervozně rozhlížel kolem sebe. ,,Co to je, Kate?"
,,To já nevím, jedeme pryč." zatáhla Matrixovi za uzdu a snažila se ho přemluvit k běhu.
V tu chvíli šepot ustal. To bylo asi to nejděsivější. Kate koukala okolo sebe k smrti vyděšená a nechápala co se děje. Kolem ní prosvištěl šíp a zabodl se do širokého kmene jednoho ze stromů.
Kate vykřikla, skočila na koně a pobídla ho. ,,Johne dělej! Musíme pryč!" okolo proletěl další šíp, tentokrát ji minul jen o pár centimetrů, znovu koně pobídla tentokrát mnohem silněji a ten konečně uposlechl a dal se do cvalu. John také naskočil na koně, ale jeden šíp ho škrábl do levé paže a začala mu téct krev. Pobídl koně a brzy Kate dohnal.
,,Ty jo, slyšel jsi to?" ptala se ho s vyděšeným výrazem v obličeji a třesoucíma se rukama sotva dokázala udržet otěže.
,,Jo, slyšel. Co to bylo? " ptal se a ohlížel se za sebe.
,,To já nevím. Johny, ty krvácíš! Ježiši! Zastav Matrixi. Prrr." Seskočila z koně, pomohla i jemu sesednout a poté ho posadil na pařez porostlý mechem. Opatrně roztrhla látku trička okolo rány a podívala se na ni. Zkřivil obličej bolestí, když mu ránu omývala studenou vodou, kterou si vzala s sebou. Naštěstí nebyla rána příliš hluboká a nevypadalo to nijak špatně, bylo to vážně jen škrábnutí.
,,Promiň,  je to lepší miláčku? " zeptala se ho.
On se na chvíli zarazil a poté vykouzlil překrásný úsměv. ,,Ano, děkuju ti lásko." řekl a políbil ji vášnivě na plná ústa.
Několikrát se políbili, ale stačilo malé zašustění listí za jejich zády a už stáli oba na nohou a nasedali na koně ve snaze, být co nejdřív z tohoto hrozného místa. Asi za další dvě hodiny, když se už začínalo stmívat , se dostali z lesa, živy a zdrávy. Sice s pár škrábanci a vyděšení , ale živí, což bylo to důležité.
,,Stmívá se, měli bychom rozdělat oheň a někde přenocovat."navrhl John a koukal na zapadající slunce za obzorem.
,,Dobře , tamhle je nějaká mýtina, tam by to šlo, ne?" řekla aniž by odtrhla oči od překrásného barevného divadla odehrávajícího se na obloze.
,,Ano, myslím že by to šlo." prohodil Johny a pousmál se.
Kate se usmála a pohladila koně po krku. Hodný Matrix, moc hodný. A ten jí odpověděl zafrkáním.
Když dorazili na mýtinu, pořádně pochválili koně, dali jim vodu a nechali je pást na mýtině porostlé travou. Posbírali suché dříví z okolí mýtiny a rozdělali docela velký oheň. Kate rozprostřela otcův plášť na nerovnou zem a sedla si na něj. Stmívalo se, byl už vidět jen měsíc v úplňku a kupa hvězd na noční obloze. Slyšeli cvrčky, kteří ukazovali své umění a poslední ptáky, kteří dávali dobrou noc všem, co ještě neusnuli. Později už bylo slyšet jen praskání dřeva v ohni. Přitiskli se k sobě, zakryli se dekou a dlouho do noci se  k sobě tulili, protože jim oběma to dodávalo úžasný pocit bezpečí. Poté usli klidným spánkem plným vzájemné lásky.

Roogan

Kate se probudila těsně po svítání, okolo boku měla položenou Johnovu ruku a bylo jí trochu chladno. Opatrně se pootočila, aby se podívala, jestli Johny stále spí, nebo je už vzhůru. Měl zavřené oči a klidně oddechoval, byl tak roztomilý. Kate se při pohledu na něj musela usmát, včerejší zážitek v lese byl jen mizející vzpomínka, nic víc. Uvědomila si, že má hrozný hlad, ale nechtěla probudit svého milého společníka, a tak raději zůstala nehnutě ležet s přivřenýma očima a pozorujíce oblohu. Najednou ucítila pohyb a všimla si, že se John začíná probouzet, zavřela oči a tvářila se, že tvrdě spí.
On se probudil, promnul si oči a podíval se na ni, ruku z jejího pasu stáhnul, nahnul se nad ni a políbil ji na ústa. Ona však dělala že spí dál a tak ji políbil znovu, v tu chvíli ho začala líbat. Rozesmál se a podíval se jí do očí.
,,Dobré ráno cizinče."řekla a usmála se.
,,Dobré. Krásná slečno. Jste pěkně nemravná, aby jste věděla."
Znovu se oba rozesmáli a pak se posadili.
,,Mám hroznej hlad, slečno."poznamenal s okouzlujícím úsměvem.
,,Fakt? To není možný. Vždyť si jedl asi naposledy včera ráno."usmála se ironicky.
,,No jo,já jsem hroznej. Takovej nenasyta, stydím se za sebe ,slečno."
,,Počkej, vytáhnu chleba."řekla a natáhla se po tašce.
,,Fajn ,jak myslíte."
,,Hele brouku, přestaň mi vykat, nebo budeš bez snídaně." rozesmála se a vytáhla z tašky pecen chleba, ukrojila dva krajíce a jeden mu podala. Poté dala zbytek chleba zpět do tašky a zapnula.
,,Rozkaz, lásko."usmál se a políbil jí, pak se zakousl s chutí do voňavého chleba.
Když se oba dostatečně nasytili, rozhodli se pokračovat dál v cestě.
Nasedli na koně a krokem se vydali na cestu, na obzoru se před nimi rýsovala nějaká vesnice a čím byli blíž, tím byla stavení zřetelnější a barevnější. Asi po další půl hodině se dostali až k vesnici. Byla obehnána malou kamennou zdí s bránou kterou strážili dva vesničané. Na bráně byl černým úhledným písmem napsán velký nápis- Vítejte v Rooganu. Nemohli uvěřit, že jsou už tady, že tu vesničku našli.
Kate koukla celá šťastná na Johna.
,,Tak jsme tu."usmála se a sesedla z Matrixe
Také sesedl a vedl koně k bráně.
Usmáli se na strážce brány a ti je celkem ochotně pustili do vesnice, Kate se zdálo, že z nich cítí medovinu, ale to bylo vedlejší. Vlastně se jí to nezdálo.
Vesnice se zdála být mnohem větší, než si předtím myslela. Byla tam spousta domů, kamenitých chodníků, pobíhajících koček a dětí. Vesničané stáli u domků a povídali si, nebo se chystali do hospod na víno či oběd. Všude byla spousta lidí a pro Kate byl opravdu těžký úkol mezi nimi najít svého otce, ale byla rozhodnuta, najít ho za každou cenu. Najdu ho, najdu mého tátu,dokážu to! Opakovala si stále pro sebe.
,,Myslím že bude pršet."poznamenal John a vytrhl Kate z přemýšlení a ukázal na stahující se tmavá mračna na obloze.
,,Cože?" nevnímala Kate a snažila se, aby to na ní nebylo příliš poznat.
,,Že bude asi pršet." už i ve vzduchu začínala být cítit vlhkost.
,,Jo to jo." pousmála se Kate. ,,To abychom si pospíšili."
,,A jak ho chceš vlastně najít? To budeš chodit od jednoho vesničana ke druhému a zjišťovat, jestli to není tvůj otec? To by bylo trochu nadlouho ne?"
,,Moc vtipný. Prostě se zkusím poptat, jestli neví kde bydlí.Nevidím v tom problém."
,,Jak myslíš.Ale jestli tu není..."nedokázal to dopovědět, aby se jí příliš nedotkl.

Pomalu přišli k jednomu z vesničanů a ptali se ho, zda nezná Jamese Lewingtona, odpověď byla negativní, prý neslyšel o nikom tohoto jména. Nebyl to první kdo to řekl. Ptali se už spousty lidí a nikdo o něm ani neslyšel, bylo to vážně k pláči.
Začalo pršet. Zpočátku to byl příjemný i když trochu studený jarní deštík, ale po několika minutách se změnil v hustý studený jarní liják. Obloha dostala barvu tmavě modré až černé a nášely se z ní k zemi tisíce malých chladných kapiček, vzduch se ihned ochladil a nasákl vlhkostí. Byla jim zima a navíc mokrá kamenná cesta byla jako kluziště.
Kate měla co dělat , aby se nerozplakala, protože o jejím ztraceném otci nikdo nic neslyšel. Už to vzdala, John se snažil jí dodat podporu a tak se i sám ptal jestli neznají muže tohoto jména, modrookého hnědovlasého může okolo 40 let. Až když Kate už propadala návalům smutku přiběhl k ní Johny celý rozzářený.
,,Tamta paní říkala, že ho zná! Bydlí prý na konci vesnice v polorozbořeném stavení bez oken a s děravou střechou. Nemůžeme to prý minout." vyhrkl nadšeně.
Kate ho obejmula a pak nastavila tvář dešti. Našla ho, našla svého otce, svého otce, kterého toužila vidět tolik let, obejmout ho, tak moc. Nechtěla už marnit ani vteřinu, hned se rozběhla po mokré kluzké cestě, kolem kašny na náměstí a utíkala až na konec vesnice. Trochu jí píchalo v boku, ale nevšímala si toho.
Bylo to tak, jak řekla ta stará paní. Minout to nemohla. Bylo to dřevěné stavení bez oken, s propadlou částí střechy, ale vevnitř se slabě svítilo. Popadala dech a tiše doufala, že to není jen sen, velmi pomalu přistoupila po hliněné cestě ke dveřím z dubového dřeva a jemně na ně zaťukala. Byla jí zima a stále pršelo, John k ní doběhl, stoupl si za ní a tiše vyčkával. Uslyšeli těžké šouravé kroky blížící se ke dveřím a po pár okamžicích napětí se otevřely a stál v nich vysoký a velmi pohledný a už na první pohled velmi sympatický muž , který sotva dosáhl středního věku. Zamžoural, oči se pomalu přizpůsobily venkovnímu šeru a poté ztuhl na místě. Celý se chvěl.
,,Kate...?" tiše zamumlal skrz rozechvělé rty.
,,Tati." rozplakala se Kate
Otec jí vzal do náruče, obejmul a v očích se mu už také zaleskly slzy a přesto se usmíval.
,,Řekni že se mi nezdáš, prosím řekni, že to není jen sen. Že jsi mě našla. Mám tě tak rád holčičko. Moc rád a tak strašně moc jsi mi chyběla." rozplakal se otec naplno a dál ji držel v náruči. Snad ještě nikdy nebyl tak hrozně šťastný, našla ho jeho milovaná dcera. 
John jen koukal do země a usmíval se.
,,Tati. Jsem tady. Jsem tu s tebou tati."její pláč pomalu přestával, sice byla promočená na kost, bolelo ji celé tělo a otec ji objímal silně, přesto se však cítila naprosto skvěle. Otec ji pomalu a opatrně položil opět na pevnou zem a podíval se s úsměvem na Johna.
,,A kdo je-?"ani nedořekl větu a Kate mu skočila do řeči.
,,Tohle je John. Můj kluk, tati." usmála se hrdě.
Otec se zadíval dlouze na Johnyho, oči měl stále zarudlé od pláče, přistoupil k němu s úsměvem a stiskl mu pevně ruku. John samozřejmě trochu zrudl a zmohl se na úsměv. Byla mu tak hrozná zima.
,,Rád tě poznávám mladý muži. A teď pojďte honem dál, než tu v tom dešti zmrznete, je tu vážně kosa, už hodně dlouho tu tak ošklivo nebylo, ale jsem rád, že alespoň trochu sprchlo."

První noc 

Nejde říct , že by byl její otec chudý, jen protože měl tak rozpadlé stavení. Vlastně byl hodně bohatý, ale je tomu už dávno co jednomu úplatnému farmáři ze vzteku zapálil vůz plný obilí. Na neštěstí se mu to povedlo a krom vozu shořel i kus farmy. Tenkrát to byl hrozný skandál a ten farmář nechal otce Kate hledat, chtěl se mu hodně krutě pomstít. Ale nenašel ho, ať se snažil jak chtěl nedokázal jejího otce najít. Proto si James našel tuhle malou rozpadlou chajdu na konci vesnice a změnil si na veřejnosti jméno na Lukase. I to byl jeden z důvodů, proč nikdo z vesnice neznal Jamese Lewingtona, protože si každý myslel že se jmenuje Lukas Newscall. Sice primitivní,ale zabralo to.Tak to už chodí, na malé vesnici se nikdo příliš nezajímá o Vaši minulost.
Odvedli koně do kůlny, sami pak vstoupili do polorozpadlého stavení. Na první pohled se trochu zděsili, když viděli, jak na dřevěné rozvrzané podlaze leží mimo jiné i mísy, do kterých pomalu odkapává voda dírou ve střeše, ale jinak byl příbytek velmi čistý a útulný. Ideální na bydlení. Vlhkost vzduchu tu i přes díru ve střeše byla minimální. Opravdu porozuhodné.
Stěny byly čistě bílé a tu a tam visel obraz dětí hrajících si u potoka , nebo váza plná květin postavená na dřevěném stole, či dvojhlavý drak bojující se statečným rytířem v nablýskané zbroji.
Byly zde 3 místnosti-kuchyně, velká ložnice a koupelna.
V kuchyni byl asi uprostřed místnosti velký kulatý dřevěný stůl se 4-mi velkými židlemi okolo a vázou s uschlými lučními květinami. Ten stůl rozděloval místnost jako by na dvě části.V první části byla též dřevěná kuchyňská linka, kovový dřez , skříňka s jídlem , koš na odpadky a několik hrnců, misek a příborů.
Ve druhé části byla velká zelená pohovka, několik polic plných knih všemožných barev,velikostí a názvů; malý stolek se zapálenými svíčkami a okno se staženými tmavými závěsy.
Ložnice byla středně velká místnost s velkou manželskou postelí uprostřed, skříní plnou oblečení napravo od manželské postele a bledě modrou malbou stěn, která vypadala jako překrásné nebe bez mraků. V rozích místnosti postávaly květináče se zelenými rostlinami a na okně byla položená zapálená svíce.
Koupelna byla strohá místnost s vanou a umyvadlem.
John se posadil do kuchyně ke stolu a koukal okolo sebe . Měl zvláštní překvapený a zamyšlený výraz vepsaný ve tváři. Rozhodně se mu dům líbil. Kate si stavení jen spěšně prošla a hned spěchala za otcem, musela mu toho tolik říct. Posadili se za Johnem a Kata začala vyprávět.
,,Ty nemáš žádnou jinou rodinu tati?"
,,Mám vás. To mi stačí víš. I když nejsem s vámi, mám vás stále ve svém srdci holčičko moje."
,,Proč jsi odešel? Tomu pořád nerozumím."
,,Já...Kate to nebylo snadné rozhodnutí víš, ale musel jsem. S tvojí maminkou to prostě už dál nešlo. Na spoustě věcí jsme prostě nebyli schopni se dohodnout a ona..."otec se poškrábala na ruce, vstal a za chvíli se vrátil se sklenicí vody v ruce, napil se a pokračoval.,, Kate ona mě podváděla. Asi bych ti to vážně neměl vykládat, nehodí se to a já na ni nebudu házet před tebou špínu.
,,Řekni mi to! Jak jsi to vlastně zjistil? To jsi ji načapal?"vychrlila ze sebe otázky a pak se omluvně pousmála.
,,Nebudu o tom mluvit a nenuť mě k tomu Kate. Raději mi řekni co bylo potom, co jsem odešel. Prosím."
,,Víš tati, když si od nás odešel tak jsme byli moc smutný víš. Pak si časem našla mamka jiného chlapa a s tím má teď naši sestřičku Nelu, jsou jí 3 roky. Ještě než se narodila Nela tak se sbalil a utekl od mámy, pěknej srab to byl. Prej už je po smrti-uhořel při nějakým požáru, aspoň se to teda říkalo po vesnici. Nevím co je na tom pravdy, ale jestli jo, tak mi to nijak nevadí, stejně to byl s prominutím pěknej pitomec. Hrál si na velkýho tatínka, pořád nám rozkazoval co máme dělat a dost si vyskakoval, já ho nikdy neměla ráda a řekla bych, že Tamara taky ne. Mamka byla po tom co odešel úplně mimo a začala mě mlátit, nejdřív třeba jen malý pohlavek pohlavek, ale pak se to stupňovalo. Snažila jsem se to vyrdžet, chodila jsem s modřinami a kolikrát jsem nemohla nai pořádně sedět. Jednou sem zapomněla zamést a ona mi málem zlomila ruku." pravila a koukla na stůl. Prsty si pohrávala s lemem rukávu. Otec se tvářil velmi vážně a na očích mu byl vidět pravý nefalšovaný smutek, zajisté si to dával za vinu, jeho dcery musely trpět jen proto, že je zbabělec.
,,Pak sem se seznámila s Johnym. Víš tati on je na mě opravdu moc hodný a já jsem taj moc ráda, že ho mám."na tváři se jí objevil široký i když trochu rozpačitý úsměv.
,,No, ale viděla nás naše hrozná sousedka a nabonzovala to mojí mámě. Nevím proč to udělala ani co jí do toho bylo, ale prostě to udělala, asi to brala za svoji morální povinnost drbny. No a mamka se hodně, fakt hodně naštvala, spíš přímo zuřila a .."
Kate lehce odhrnula vlasy a ukázala ošklivou modřinu přes oko, pak si nadzvedla mokré tričko na boku a ukázala moc ošklivou podlitinu okolo žeber na levé straně trupu. Nebyl to hezký pohled. Zapálená svíčka na stole navíc vrhala další stíny, takže ty rány vypadaly ještě mnohem ošklivěji. Naraženou ruku raději ani neukazovala.
,,No a tak sem si sbalila svou tašku a utekla z domu. Původně jsem nevěděla kam jít, ale první co mě napadlo a bylo alepoň trochu reálné, bylo, zajít za tebou, i když tu byla určitá možnost, že tě nenajdu, nebo že budeš mít už svoji vlastní rodinku. Cestou jsem se stavila za Johnem, protože sem potřebovala utěšit a on si prostě sbalil taky a jel se mnou sem. Můžeme tu pár dní zůstat? " Dokončila vyprávění Kate a pousmála se na otce. Ten celou dobu jen seděl a mlčky poslouchal vše, co měla Kate na srdíčku.
,,No jistě. Žádný problém, musíme ještě probrat spoustu věcí."odvětil otec a zatvářil se vážně, až to Kate trochu polekalo.
,,Jen nechápu, že tady mladý muž mohl jen tak odejít..?"koukl na Johna a trochu se pousmál. ,,Nevadí , že se ptám, doufám."
Johny se nadechl a pod stolem chytil Kate za ruku. Potřeboval teď oporu. Nechtěl o tom moc mluvit. Vlastně o tom nemluvil ještě vůbec s nikým, protože to bylo stále ještě příliš bolestivé. 
,,Měl sem staršího bratra, ten zemřel. Už jsou tomu asi 3 roky a naši se z toho pořád ještě nevzpamatovali. Byla to nehoda. Já za to opravdu nemohl. " zrak se mu na chvíli zamlžil a on vzpomínal, aniž by o tom věděl začala se mu třást ruka i rty. Prožitek byl stále velmi silný a bolestivý a tak tiskl Kate ruku, snažil se nabrat síly a přemáhal se, aby mluvil dál, protože chtěl ulevit i sám sobě tím, že to někomu řekne.
,,Umřel....když mu bylo 17. Utopil se v řece před míma očima." po tváři se mu začaly kutálet drobné teplé slzy.
,,Byli jsme spolu, bylo teplé léto, opravdu hrozné vedro, a tak jsme si šli zaplavat do jedné řeky, byla docela daleko od našeho domu. Čekal jsem na břehu na bratra, už jsme se chystali domů, protože se začalo smtívat, byli jsme tam totiž celý den, ale on si chtěl ještě namočit košili, aby mu nebylo po cestě horko. Najednou byl hrozně silný proud a ten Ramona strhl do hloubky. Běžel jsem podél břehu a snažil sem se ho zachytit, podal jsem mu dlouhou větev, kterou jsem našel u břehu a když už se držel, proud ho znovu strhl. Nešlo to, snažil sem se, ale je to moje vina. Pak zmizel pod vodou a když se vynořil už jen bezvládně ležel. Křičel jsem tak dlouho, až přiběhl nějaký muž a společně jsme bratra dostali z vody. Hned jsme ho začali oživovat, ale bylo moc pozdě."
John se rozbrečel, ale snažil se mluvit dál. Když už začal vyprávět, nechtěl to jen tak vzdát a nedokončit "příběh svého života". Sebral snad poslední síly, které mu zbývaly a mluvil dál.
,,Ten muž ho donesl k nám domů a já šel s ním. Kdyby přišel dřív, bratr mohl žít, tak to je a nebo taky, kdybych mu dokázal pomoc, ale když se topil, křičel na mě, abych nelezl do vody, že by mě to strhlo taky. Velmi opatrně ho položil do trávy u našeho domu a rychle odešel, stejně už mu nebylo pomoci. Bratr byl hrozně bledý, nedýchal a měl zavřené oči. Já brečel a volal rodiče. Klečel jsem vedle něj a křičel jeho jméno, moc jsem chtěl, aby se probudil, aby se nic z toho nestalo. Moje mamka se nervově zhroutila, otec se rozbrečel a snažilse utišit maminku. Bál sem se že mi to dají za vinu, ale nic se nestalo, vlastně se mnou od té doby skoro vůbec nemluvili, mamka nemluvila asi ještě dalšího půl roku, bylo to vážně peklo. Pohřbili jsme ho pod strom u nás na zahradě. Od té doby jsou moji rodiče jako bez duše, vlastně bych řekl, že jakoby nevnímali realitu. Ráno vstanu, jdu dolů a oni sedí v kuchyni, koukají oknem na zahradu a mlčí, podle mě snad ani neví, že tam jsem. A tak podle mě ani neví že jsem odešel." pláč přešel do postupně slábnoucích vzlyků, až se John téměř uklidnil, jen občas sebou zatřásl a bylo jasně vidět na výrazu jeho tváře, jak moc se snaží přemoci všechny své za takovou dobu již nahromaděné pocity, které se v tu chvíli všechny draly na povrch a snažily se ho ochromit.
Kate ho pevně obejmula a chlácholila slovy, které mu šeptala do ucha a on jen chvilkami přikyvoval. James( její otec) na chvíli odešel a poté se vrátil se sklenicí pálenky v ruce, podal ji rozhozenému Johnovi.
 ,,Napij se chlapče, musíš se nadechnout, kopnout to do sebe a vydechnout. Pomůže ti to."Kate k otci vyslala podivený pohled a dál sledovala Johna. Ten samozřejmě poslechl a vypil sklenici alkoholu do dna. Krátce se zašklebil a pak obličej uvolnil.
,,Děti, můžete spát tam v ložnici. Já si lehnu tady na pohovku, jsem tu stejně už zvyklí, ta postel je na mě moc velká. Musíte být už moc unavení z té dlouhé cesty a hlavně celí promočení a já bych nechtěl, aby jste se nachladily. Ve skříni v ložnici je spousta oblečení, určitě vám něco bude."usmál se James a lehl si na pohovku s rukama za hlavou.
Kate pomohla stále otřesenému Johnovi vstát a zavedla ho do rozlehlé ložnice. Zula mu boty, on se svlékl a zakryla ho až po bradu velkou peřinou. Slíbila mu, že je hned zpátky a odběhla do obýváku za konečně nalezeným otcem. Ten ležel na pohovce a jeho tvář osvětlovala jen malá svíčka položená na nízkém dřevěném stole.
,,Tati?" zašeptala Kate a klekla si na kolena k pohovce na podlahu.
Otevřel oči a usmál se na ni. ,,Ano holčičko?"
,,Dobrou noc." Kate se k němu sklonila a políbila ho na hladce oholenou usměvavou tvář.
,,Počkej ještě Kate, chtěl bych ti něco dát. Pojd ke mě, sedni si. Bude to jen chvilička." pravil a dál ji pozoroval.
Kate se posadila na pohovku a usmála se na něj. Byla hrozně zvědavá na to, co jí chtěl dát. Vlastně neměla ani nejmenší tušení, nebo představu, co by to mohlo být.
,,Zavři oči, dobře?" řekl otec a z jedné z knížek něco vytáhl.
Kate poslechla a zavřela oči i když se musela přemáhat, aby nenakoukla.
,,Nepodvádět."usmál se James a sedl si za ni. Ucítila jak ji něco studeného položil na hrudník. Byl to řetízek, poznala to , protože cítila jak jí vzadu na krku řetízek zapíná.
,,Můžeš je otevřít."
Kate se usmála, otevřela oči a podívala se na přívěsek. Byl hrozně zvláštní a na chvíli se Kate zdálo, že snad i září bílým světlem.
,,Ten je tak krásný, děkuju ti tati." Kate přejížděla prsty po přívěsku, stejně na něj kvůli špatnému světlu téměř neviděla.
,,Našel jsem ho jednou v horách, když jsi byla ještě úplně malá a Tamara taky, chodíval jsem s několika přátely z vesnice na lov do hor. Bylo to hrozně zvláštní, protože ležel schovaný v mechu na cestě, jako by na mě čekal. Měl jsem takový moc zvláštní pocit, jako by z něj něco vyzařovalo. Tvojí matce jsem nic neřekl, vlastně jsem hned věděl, že si ho schovám pro tebe, zítra ti řeknu proč a co dál, ale teď už běž spát, dobře? Musíš být moc unavená holčičko moje. Hrozně jsi mi chyběla." řekl a políbil ji na studené čelo.
,,Jo, děkuju tati." Kate se usmála a vklouzla do ložnice, zavřela dveře, svlékla ze sebe mokré oblečení a lehla si k Johnymu pod peřinu. Už spal a ona také brzy usnula.