SLZY ELFŮ, EYES a další moje díla

Jak to bylo dál si Kate moc nepamatovala, je klidně možné a nejspíš i velmi pravděpodobné, že někde po cestě omdlela vyčerpáním a on ji prostě ubytoval sám. Probudila se na měkké matraci položené na zemi. Přes sebe měla přehozenou neuvěřitelně jemnou deku se zeleně vyšívaným vzorem listů. Právě koukala na dřevěný strop místnosti. Byla ve stromu, moc ji to už nepřekvapovalo. Všechny domy elfů byly ve stromech.
Oknem nalevo od matrace proudilo do pokoje příjemné sluneční světlo. Pod jejím oknem stál masitý dřevěný stůl, který byl ozdoben vyřezanými ornamenty listů a na něm stála hezká skleněná váza, naplněná tmavou zeminou, ze které rostla malá květina, jejíž drobné tmavě zelené listy s nevýrazným žilkováním pohlcovaly sluneční paprsky a vyráběly čistý vzduch, jenž naplnil celý pokoj. U stolu stála dřevěná židle, trochu odsunutá od stolu a přes ni byly přehozené krásné šaty se vzkazem napsaným úhledným vlnitým písmem: TVÉ ŠATY JSME DALI VYPRAT. KOUPELNA JE VEDLE. TYTO ŠATY JSOU JEN TVOJE. OČEKÁVÁME TĚ NA SNÍDANI.D.
Kate se trochu zaculila a nechala dál putovat oči po pokoji.
Hned vedle stolu byly zavřené dveře a vedle nich malá knihovnička, samozřejmě také ze dřeva, s několika svitky papíru. Na druhém konci místnosti byl velký otvor, nejspíš další dveře, které vedly ven. Kate si promnula oči slepené spánkem a pomalým ospalým krokem se šla podívat otvorem ve stromě ven. Zjistila, že dolů vedou dlouhé točité dřevěné schody, které se obtáčely okolo kmene tohoto stromu, jako nějaký dlouhý had. Okolo jejího "příbytku" byly další stromy stejně zařízené jako ten její. Dole viděla množství hliněných cest spojujících se v jednu širokou , na kterých si teď hráli malí elfové na honěnou, schovávanou, nebo na slepou bábu. Všude to žilo i když bylo teprve brzy ráno. Odšourala se ke druhým dveřím a zjistila, že za nimi je malá, ale vybavená koupelna s teplou vodou díky dopadajícím slunečním paprskům. Shodila ze sebe své špinavé šaty a hned jakmile ponořila své špinavé upocené tělo do vlažné voňavé vody s lístky květin, cítila se o mnoho lépe. Vydrhla ze sebe všechnu špínu cesty, umyla si tvář a vlasy a oblékla se do překrásných bledě modrých šatů jemných jako dětská tvářička a lehkých jako pírko. Připadla si krásná a to se jí ještě asi v životě nestalo. Byla krásná.
Rozhodla se jít na snídani. Věděla kde je hodovní síň, protože okolo ní šli včera s Mótimem a on jim řekl, že tam probíhají snídaně, obědy a večeře za chladnějšího počasí, nebo pokud je u nich návštěva.

Snídaně 

Opatrně našlapovala ve střevících na vysokém podpatku po hliněné cestě, rukama si přidržovala konec šatů, aby se nezamazaly. Prohlížela si všechno nové okolo sebe a lehce se usmívala. K jejím nohám se zakutálel malý zelený míč, zvedla ho do výšky svých očí a to už u ní stál malý elf a čekal, co udělá. Sklonila se k němu, pohladila ho po malé hlavě a podala mu míč do natažených rukou. Elfík se otočil a utíkal zpět za svými vrstevníky. Byl malý, mohl mít tak pět let, ale i přes svůj nízký věk měl hodně dlouhé tmavé vlasy sahající do půlky zad. Všechny děti, které Kate zatím viděla, byly dost zvláštní a Kate nebyla zvyklá na to, že by měly děti dlouhé vlasy do půlky zad, špičaté uši a tak výrazné světlé oči. Hned jakmile malý elf s míčem přiběhl do hloučku zbytku dětí, všechny se na ni otočily a zamávaly jí na pozdrav. Zpráva o Elfí slze se hned rozkřikla po celém městě a každý chtěl cizinku, která byla napůl člověk a napůl elf, vidět na vlastní oči a především osobně poznat. Také dětem zamávala a zářivě se na ně usmála, byly velmi  roztomilé.
Pak pomalu a opatrně stoupala vzhůru po dřevěných schodech do hodovní síně, kam byla srdečně zvána na snídani. Přede dveřmi stál takový mohutný elf v zelené lehké uniformě s královským znakem vyšitým na pravém rameni a otvíral právě Kate mohutné dveře, aby mohla vstoupit. Hodovní síň byla obrovská místnost s množstvím stolů kam jen oko dohlédlo. Velké prostřené stoly s jídlem tvořily půlkruh okolo ostatních jídelních stolů u kterých byly postaveny židle. Nad nimi se tyčily mohutné stropní lustry zdobené skleněnými kameny. Celý plac se rozkládal pod dlouhými kamennými schody s krásně zdobeným zábradlím z mramoru. V jídelně bylo už velmi živo na to, že mohlo být okolo osmé hodiny ráno, možná ještě méně. Na balkónku asi dva metry nad zemí se nacházeli tři hudebníci: jeden z nich měl housle, druhý flétnu a třetí velkou harfu zdobenou zlatem. Díky nim se po celé hodovní síni nesla klidná příjemná hudba, která pohladila vaše smysly a dodala místu mnohem příjemnější ráz. Mezi hosty samozřejmě na první pohled vyčnívala královna v nádherné róbě zelenkavé barvy limetky, která vypadala, jako by byla zdobená stříbrem. Na krku se královně houpala Elfí slza a světle modře zářila. Také tam byl Mótimo a především Dínendal, který seděl sám u stolu. Většina přítomných zatajila dech a koukala ohromeně na Kate stojící na schodech. Ta samozřejmě nevěděla, co se děje a myslela si, že udělala něco proti jejich zvyklostem. Poškrábala se vzadu na kudrnaté hlavě a snažila se přijít na to, proč na ni všichni tak civí. Tedy všichni kromě Dínendala, ten dál seděl nad svojí skromnou snídaní, kterou tvořila jedna zralá sladká broskev a půlka žlutého jablka a byl zahleděn opačným směrem, kde byla jen zeď.
Po schodech ke Kate stoupal Dunha. Zrzavé fousy měl umyté a spletené do jednoho tlustého copu a byl čistě oblečený. Usmál se a pak řekl takovým tím svým Kate už známým hlasem něco, čemu nejprve Kate samou skromností nemohla uvěřit.
,,Kate, ohromě ti to sluší. Upřímně, málem bych tě nepoznal. Máš určitě hlad." řekl a nabídl jí ruku, aby měl jistotu, že Kate ve střevících na tak vysokém podpadku nezakopne a nespadne ze schodů.
,,Děkuji ti ó velký. Ale proč na mě všichni tak zírají?" zašeptala mu do ucha, když ruku v ruce scházeli schody.
,,Víš proč? Protože ti to moc sluší a navíc jsi teď hrdinka všech lesních elfů, kteří tu žijí. " řekl hrdě a usmál se na Kate. Dínendal pomalu zvedl oči od prázdného místa na druhé straně místnosti a konečně se na Kate pozorně zadíval. Naprosto jasně viděla, jak se mu nadzvedly oba koutky úst do úsměvu a cítila na sobě jeho pozorný pohled. Přemáhala silné nutkání mu zamávat, běžet k němu a říct, co k němu cítí, ale neudělala to. Zvítězil rozum, alespoň prozatím.
 Všimla si, že se k ní mohutným davem přihlížejících prodírá samotná královna a hned se hluboce uklonila. ,,Kate. Moc ráda tě tu vidím. Velmi ti to dnes ráno sluší. Vypadáš jako pravá dáma a nejsem zajisté jediná, kdo si to myslí. " zašeptala a spiklenecky na Kate mrkla.
Kate se usmála a trochu zčervenala. ,,Moc vám děkuji. Je to pro mě pocta, být pochválena od někoho, jako jste vy." řekla popravdě. Tentokrát se usmálala královna, ale to ji už z davu někdo volal a tak se omluvila a odešla. Dunha donesl Kate talířek a řekl, ať si dá to, na co má právě chuť. Pak také zmizel v davu elfů, rozhodně to pro někoho jeho vzrůstu nebylo těžké.
Stoly se přímo prohýbali pod tíhou stovek druhů ovoce. Kate snad nikdy nenapadlo, že vůbec existuje tolik různých druhů chutného ovoce. Překvapeně a zvědavě si je prohlížela, dokud neuslyšela za sebou mužský hlas. ,,Můžu ti nějak pomoc, nebo poradit?" zeptal se hlas a Kate se honem otočila. Stál tam Dínendal v celé své kráse. Bílé tričko mu obepínalo krásně vypracované břicho a zelené kalhoty tento dojem nijak nekazily. A jak si Kate stačila všimnout, byl bos. Hned znervózněla a podrbala se na hlavě.
,,Mno..Koukám, co si dát k snídani. Je tu něco, co by jsi mi mohl doporučit?" zeptala se rozklepaným hlasem. Zaculil se.
,,Moc ti to sluší. Vypadáš jako holka."
,,A předtím jsem vypadala jak?" zeptala se nechápavě.
,,Mno. Řekl bych, že jako šmudla. Ale vážně ti to teď moc sluší, Kate. Doporučit...." zapřemýšlel a pořád se tak zvláštně usmíval.
,,Tohle a tohle." řekl a ukázal na dva druhy ovoce, které Kate nikdy dřív neviděla. Jedno bylo kulaté s malou peckou ve svém středu, mělo barvu čerstvé trávy a moc hezky vonělo už na dálku. Druhé byly kuličky velké asi jako hrozny, měly žlutou barvu a také velmi hezky voněly.
,,Ty se mě chceš zbavit, že jo?" řekla mu žertovně, ale on to zřejmě nepochopil, jako vtip. Zvážněl a řekl:
,,Ne to nechci. Nemám důvod. Ty jsi nás zachránila a my všichni jsme ti velmi zavázáni...-"
,,Zadrž , zadrž. Já vím. Byl to jen vtip." řekla smířlivě a pohodila vlasy.
,,Dobře. Já to vím." zalhal, aby nevypadal hloupě a pak jí začal talířek rychle plnit ovocem o kterém mluvil.
,,Dost. To stačí Dínendale, já tolik nesním!" odporovala mu se smíchem v hlase.
,,Po ovoci se netloustne, neboj se." řekl a zasmál se s ní.
,,Já vím, ale tolik opravdu už nesním." řekla a zaculila se.
,,Dobře. Běž si sednou ke stolku jo? Ještě tu vezmu něco."
,,Samozřejmě, pane chytrý." řekla a znovu se rozesmála. Propletla se s talířkem mezi pár elfy k volnému stolu a posadila se. Dínendal ji brzy dohonil, položil vedle jejího talířku se snídaní skleničku s červeným mokem, co vypadal, jako červené víno a posadil se naproti ní. Kate se na něj trochu nedůvěřivě podívala a pak si přičichla k tekutině v ozdobné skleničce.
,,Neboj se, není to víno, ani žádný jiný alkohol. Je to vynikající šťáva z lesních plodů, která obsahuje spoustu vitamínů a hlavně energie. Ochutnej to. " vysvětloval elf, jako by jí četl myšlenky.
,,Aha. Když jinak nedáš." řekla. Vzala skleničku a napila se. Dínendal měl pravdu, bylo to vynikající. Usmál se a z talířku si odlomil kousek kulatého zeleného ovoce a snědl ho. Na okamžik přivřel oči a vychutnával si svěží chuť ovoce.
,,Dínendale, tyhle šaty, co mám teď na sobě, jsou od tebe? " zeptala se opatrně.
,,Proč?" zeptal se poněkud rozpačitě elf a polknul sousto.
,,Protože se mi moc líbí a asi mi vážně sluší. Navíc se v nich cítím dobře." řekla a pravou rukou přejela po modré sukni. ,,Navíc na tom lístečku, co k nim byl připíchnutý stálo písmenko D. D jako Dínendal. Tedy podle mého názoru." řekla Kate a ochutnala první druh ovoce.
,,Ano. To jo, trefil jsem velikost. Jsem rád, že se ti líbí. Víš mám pocit, hned od první chvíle co jsem tě uviděl, že jsme se už někde potkali. Vím, že je to asi hloupost, ale nemůžu si pomoc."
Kate se chtělo křičet. Je možné, že si ji pamatuje ze snu?
,,Není to hloupost. Zdál se mi sen, kde jsi byl ty. Ještě než jsme sem přijeli s Dunhou. A nebyl to jeden sen, bylo jich víc."přiznala.
,,To není možné. Promiň, ale už budu muset jít. Zastavím se za tebou odpoledne,Katie." řekl a vstal. Pak se nahnul nad stůl, vzal mezi prsty jednu kuličku žlutého ovoce co vypadalo jako žluté hrozny a frajersky si ji hodil do pusy. Koukl na ni, pousmál se tím svým úsměvem a prodíral se pryč. Kate zavrtěla hlavou a tiše se rozesmála. V klidu dojedla snídani, která ji příjemně zasytila a navíc byla velmi chutná a začala hledat Dunhu, nebo královnu. Zahlédla Dunhu sedět u stolu s jednou krásnou elfkou, která měla vlasy sahající téměř až na zem a právě jedla kousek broskve. Kate si všimla, že to měli rádi snad všichni elfové. Dunha seděl rovně na židli, hrál si mezi bříšky prstů s copánkem z fousů a upřeně pozoroval dlouhovlasou elfku, jak snídá. Kate to připadalo docela zábavné, její "malý velký" společník se zřejmě zamiloval. Vedli spolu tichou konverzaci a ona se tu a tam usmála nad něčím, co trpaslík řekl. Kate se k nim tiše přikradla, poklepala několikrát prsty trpaslíkovi na rameno a čekala, dokud se na ni neotočil. ,,Co zase....- Aha, promiň Kate. Copak potřebuješ?" nejprve mluvil nevrle, ale jakmile si všiml kdo před ním stojí, hned se tón jeho hlasu změnil na příjemný konverzační.
,,Promiň, že ruším. Jen nevím, co teď. Mám někam jít, nebo tak?" zeptala se trochu stydlivě Kate.
,,Ne. Večer se bude pořádat slavnost na tvoji počest. Bude tam hudba, zpěv a halvně medovina a .... Promiň nechal jsem se unést. Můžeš se jít projít a obhlídnout to tu, nebo jen odpočívat. Záleží to jen na tobě. Královna šla uzdravovat stromy....-"
,,Cože? Uzdravovat stromy?" skočila mu do řeči Kate a mírně nechápavě stáhla obočí k modrým očím.
,,To znamená, že díky elfí slze může uzdravit stromy, které vlivem zla tohoto světa začaly chřadnout. Prostě na ně položí svoji ruku a oni se za jeden den uzdraví a budou opět svěží. Díky tobě." řekla elfka, která s ním seděla u stolu.
,,Přesně tak. Lépe bych to ani já sám nedokázal říct." usmál se na ni Dunha a pohladil si fousy.
,,Aha. Takže já jdu k sobě. Zatím se tu oba dva mějte." řekla a snažila se ustoupit. Jak tak couvala, do někoho vrazila a málem spadla na zem, kdyby ji ten někdo nechytil, byl to Mótimo a usmíval se na ni. Na sobě měl modrou vestičku a světlé kalhoty, stejně jako Dínendal byl bosý. Kate si okamžitě domyslela, že u elfů není povinností nosit boty a měla hned v plánu to také vyzkoušet. Teď ji držel ve své náruči a koukal jí do očí. ,,Měla by jsi dávat větší pozor, Kate." řekl, když jí pomohl na nohy.
,,Promiň. Jak se máš Mótimo?"začala obvyklou frází rozhovoru.
,,Docela dobře, jen se trochu nudím. Už jsi snídala?" optal se zdvořile.
,,Ano. A ty?" zeptala se trochu nervozně, protože nevěděla o čem si s někým jako je on, povídat.
,,Jasně. Mmmm a líbí se ti tu?" zeptal se i on rozpačitě a pořád ji hltal svým  pohledem.
,,Samozřejmě! Nic tak krásného jsem v životě neviděla. Ty domky v kmenu stromu, příroda a vaše zvyky.....Jsem nadšená."
Mótimo se široce usmál a zeptal se jí s nadějí značenou v hlase: ,,Půjdeš dnes večer na oslavu, viď?"
,,Samozřejmě. Ještě nikdy jsem nebyla na slavnosti a tak mě moc zajímá, jaké to vlastně je."
,,Nikdy? To jsi o moc přišla. Víš, my jsme národ, co docela často slaví. Slavíme královniny narozeniny, návrat slunce a každý úplněk se koná velká oslava, protože tu noc se dějí zázraky." řekl tajemně a zadíval se jí hluboko do očí.
,,Zázraky?" zeptala se zjevně zaujatá tím, co říkal.
,,Pokud tu zůstaneš o něco déle, úplněk je za dva dny. Poznáš to na vlastní kůži a nikdy na to nezapomeneš, to mi věř." řekl vyzývavě.
,,Skvěle. Myslím že já i Dunha tu ještě za dva dny budeme. Moc se mi tu líbí." odpověděla zbrkle.
,,Takže se uvidíme dnes večer. Řekl jsem ti už, jak moc ti to dnes sluší? Obrovská proměna. Vypadáš jako nějaká princezna. " usmál se.
Kate opět zrudly tváře a sklopila oči. ,,Děkuji. Takže dnes večer." zamumlala a chystala se odejít.
,,Tak dobře. Kam s teď chystáš? Jestli bych tě nemohl doprovodit." řekl a Kate si všimla, jak si hraje s drobným prstýnkem na ukazováčku.
,,K sobě. Tedy tam, kde teď bydlím. Budu ráda, když mě poctíš svojí přítomností." usmála se mile.
,,Můžu se tě na něco zeptat?" řekl, když kráčeli pomalu po hliněné cestě směrem k domku v koruně stromu.
,,Na co?" zeptala se s nehranou zvědavostí a zadívala se na něj svýma bledě modrýma očima.
,,Co se stalo tomu klukovi, co šel s tebou? Slyšel jsem nějaké zvěsti, ale chci to slyšet od tebe. I mezi elfy jsou takoví, co si rádi přibarvují skutečnost a šíří ji dál. "
,,Umřel. Zabili ho skřeti." řekla a stiskla čelist, aby se nerozbrečela. ,,Jak se to stalo?" zeptal se se zájmem.
,,Jeli jsme lesem. Byla tam skála a v ní skřeti. Byla to hrozná přesila. Napadli nás a on se mě snažil zachránit...Nechci o tom mluvit."
,,Promiň, mrzí mě to. Promiň." omluvil se upřímně. Chvíli šli mlčky s pohledy upřenými do země a každý měl plnou hlavu svých myšlenek.
,,Tak jsme tu. " řekla Kate a stoupla si ke dřevěným schodům obtočeným okolo kmene stromu, jako nějaký dlouhý hnědý had ze dřeva.
,,Aha. Takže večer. Namárië, tenn' enomentielva."
,,Tenn' enomentielva." řekla a pomalu stoupala po schůdcích nahoru. Nahoře se ještě zadívala dolů a zamávala mu na rozloučenou. Pomalu přešla k pohodlné matraci a posadila se. V tu chvíli si všimla kusu papíru položeného na stole. Pomalu vstala a malými kroky přistoupila ke stolu, vzala papír do ruky a přečetla si vzkaz napsaný černým inkoustem. Stálo tam: NECHALA JSEM TI UŠÍT ŠATY. ABY JSI MĚLA CO NA SEBE. JSOU VE SKŘÍNI. DNES VEČER POŘÁDÁME SLAVNOST, JSI SRDEČNĚ ZVÁNA. DÍNENDAL PRO TEBE PŘIJDE. ZATÍM SI ODPOČIŇ, SLAVNOST BUDE DLOUHÁ. INWË . Kate odložila papír stranou a až v tu chvíli si všimla nového kusu nábytku v tomto pokoji. Byla to šatní skříň vyrobená z pevného světlého dřeva, Kate samozřejmě nepřemohla zvědavost, otevřela skříň dokořán a oněměla úžasem.
,,Woow..." zašeptala do ticha pokoje, které jen občas přerušil smích dětí hrajících si na cestě, nebo zazpívání ptáčka. Skříň byla plná překrásného oblečení: další troje elegantní zdobené šaty, krátké i dlouhé kalhoty a množství různobarevných triček, halenek, plášťů a několik vážně nádherných šperků, hned jí padly do oka světlé kalhoty s páskem a bledě modré dlouhé tričko se vzorem květiny. Sundala ze sebe modré šaty od Dínendala a převlékla se, pak si zula boty na vysokém podpatku a zjistila, že se hned cítí o poznání pohodlněji. Šaty pověsila do skříně k ostatním, aby se nezašpinily a boty na podpatku položila pod ně. Tolik krásného oblečení nikdy v životě neměla, byla šťastná. Už se velmi těšila na večerní slavnost, tušila, že se bude tancovat a zpívat a to ona dělala moc ráda. Vzala z matrace polštář, položila ho mezi vchod a posadila se na něj. Nohy jí vysely ve vzduchu a ona pozorovala všechno dění okolo sebe, zaposlouchala se do tichého zpívání ptáků a ševelení jarního větru, pozorovala dovádění malých elfů a odpočívala. Pomalu se blížilo odpoledne, čas oběda, slunce stoupalo stále výš po obloze, ale ona neměla vůbec hlad a tak se rozhodla zůstat šetřit síly v domě a jak slunce přeběhlo nad středem oblohy, Kate usnula. Nemohla dál udržet padající víčka nahoře a tak spala asi osm metrů nad zemí v bytečku v koruně mohutného stromu a kdyby se ve spaní trochu pohnula, mohla by prostě letět dolů. Naštěstí sebou ve spánku moc nemlela. Probudil ji až Mótimo, který s ní prudce třásl a koukal na ni s vytřeštěnýma očima.
,,Kate! Ty jsi se asi zbláznila?! Víš co se ti mohlo stát, kdyby jsi spadla z takové výšky? Proč sis nešla raději lehnout na matraci?" říkal vyděšeně a pustil ji ze sevření svých dlaní.
,,Nevím. Nějak sem musela usnout, když jsem koukala ven. Je tu úžasný výhled! Co tu vlastně děláš?" optala se ho.
,,Vyřizuji vzkaz. Dínendal se ti prý moc omlouvá, ale prý se uvidíte až na dnešní večerní slavnosti. Já pro tebe večer přijdu, tedy pokud ti to nebude vadit. Můžu?"
,,Myslela jsem, že to máš přikázané, myslím to, že máš pro mě přijít. Aha, škoda, že nemůže. Těšila jsem se na něj. " přiznala se mu.
,,To taky, ale stejně bych přišel. Věř mi. My nedokážeme lhát." zazubil se na ni a sedl si k ní na podlahu. ,,Koukám, že jsi už dostala nové šaty. Večer můžeš jít klidně bosa, jen aby jsi věděla, navíc je to vážně o dost pohodlnější, protože mám v plánu s tebou tancovat celou noc a určitě nebudu jediný, kdo si rád zatancuje s cizinkou." řekl a zadíval se ven.
,,Tak jo. Skočím se ještě vykoupat. Tenn' enomentielva Mótimo." zašeptala a vstala.
,,Oi yétanyel nányë alassëa Kate." řekl a Kate trochu zčervenala. Pak velmi pomalu scházel po schodech dolů. Kate si nalila teplou vodu a vykoupala se, čas běžel rychle a nemilosrdně a slunce už se pomalu snášelo za obzor. Kate se začala prohrabovat v šatníku a snažila se vybrat něco vhodného na sebe, vlastně neměla ani jasnou představu, co se na takovou večerní elfí slavnost vlastně hodí za oblečení, proto si na sebe vzala bílé zdobené kalhoty a tmavou halenku s vyšíváním, to se hodilo na téměř jakoukoli příležitost, která se naskytla. Na krk si pověsila jemný stříbrný řetízek s malým srdíčkem, který dostala od královny a vlasy si načesala nahoru a sepnula do hezkého drdolu, ale i tak se jí na tváři pohupoval kudrnatý pramínek hnědých vlasů. Byla spokojená. Samozřejmě dala na radu Mótima a zůstala neobuta. Teď seděla na matraci, pozorovala červeně zbarvené slunce, jak se blíží k vrcholkům nejvyšších stromů, za kterými brzy zmizí a čekala. 
A dlouhou chvíli jí zkrátil nečekaný host. Kate seděla na matraci, když uslyšela kroky blížící se po schodech nahoru k ní. Byl to Dínendal, usmál se tím svým úsměvem a trochu nervózně si prohrábl své krátké blonďaté vlasy.
,,Koukáš na slunce? Velmi hezká podívaná, viď? Je to asi tak krásné...jako tvé oči, Katie." řekl a docela viditelně zrudl, pak se posadil vedle ní na matraci a zadíval se na obzor. Kate se usmála a nic neříkala. ,,Promiň mi, že jsem nepřišel odpoledne, ale musel jsem plnit určité povinnosti. Doufám, že se na mě kvůli tomu nezlobíš, moc by mě to mrzelo." řekl a jemně si prohrábl vlasy vzadu na hlavě, tak jako to dělávala Kate. ,,Je to v pořádku, chápu to a rozhodně se nezlobím."
,,Vážně jsi měla o mě sny?" zeptal se trochu stydlivě a koukal do jejích modrých očích, jako by v nich něco hledal.
,,Ano. Viděla jsem tě, když jsi utíkal před těmi přízraky a pak mi tě Elfí slza ukázala, jak sedíš u krbu." pravila a zadívala se na něj.
,,Také jsem tě viděl ve svých snech, viděl jsem spící dívku na velké posteli mezi polštáři. Třeba je to osud.?" řekl, aniž by bylo podle jeho tónu hlasu poznat, zda je to otázka, nebo jen jeho názor.
,,Možné to je." řekla Kate a přiblížila svoji tvář k té jeho. I on se k ní naklonil, přibližovali se rty k sobě, stále blíž a blíž, cítili svůj dech a když se téměř dotýkali nosy, ozvalo se pod schody zavolání, kterého se oba dva lekli a rychle se od sebe odtáhli.
,,Dínendale! Rychle, musíš se připravit na večer, dělej!" volal jeden jeho elfí kamarád, který na něj dole čekal. ,,Budu muset jít, jak slyšíš, jinak mě ukamenuje broskvemi." řekl a společně se nad tím pousmáli, pak Kate jen slyšela, jak si dole povídá s kamarádem a jejich hlasy se pomalu vzdalují od ní směrem na sever. 
Mótimo přišel ještě před západem slunce oděn do modrých kalhot i trička, zářivě se na ni usmál a společně šli na slavnost, který byla pořádána na počest Kate. 
,,Nályë vanima."zašeptal Mótimo.
,,Hanta rimbevë!" odpověděla mu a šli pomalu dál.

Slavnost

Listy stromů tiše šeptali o nadcházející slavnosti a slaboučký vítr chladil jemné usměvavé tváře přicházejících elfů. Na větvích mohutných starých listnatých stromů visely veselé papírové lampiony a vrhali příjemné světlo na zatím ještě poloprázdné stoly zdobené květinami a dřevěné lavice pod nimi, navíc všude okolo poletovaly světlušky a drobounké víly, které taky slabě zářily. Slavnost teprve začala, královna ještě neměla svůj očekávaný proslov a přicházeli další a další zástupy elfů. Celá slavnost se odehrávala na paloučku porostlém čerstvou travou mezi stromy, kde kde za rekordní čas jednoho dne vyrostlo velké pódium z dlouhých dřevěných trámů položených těsně vedle sebe na trávu, muzikanti již dorazili na místo a jejich nástroje vyluzovaly klidné příjemné tóny, které pohladily vaši duši jako neviditelné jemné ruce.
Mótimo vedl Kate mezi bavícími se hosty k prázdnému stolu pod rozkvetlým stromem Magnolie, ze kterého se za zvuku hudby snášely k zemi růžové okvětní lístky jako sníh za chladného prosincového večera jen s rozdílem, že bylo velmi příjemně teplo.
Kate se posadila na konec dlouhé dřevěné lavice postavené u ozdobeného stolu a na na jejich bosých chodidlech jejích malých nohou ji lechtala čerstvá zelená tráva. Mótimo se posadil naproti ní a fascinovaně hleděl na západ slunce, zatímco Kate bloudila očima od jednoho stolu k druhému a hledala svého "malého velkého" společníka Dunhu. Asi se o něco opozdil.
,,Koho pořád hledáš? Dínendala?" zeptal se Mótimo trochu zamyšleně a dál sledoval úchvatnou podívanou odehrávající se na večerním nebi, když velký červený kotouč na západě nezadržitelně klesal ještě s pár růžovými obláčky jako peřinka za vysoké stromy a na východní straně nebe již získala vládu černá vládkyně noci.
,,Ne. Proč to říkáš? Hledám Dunhu, jestli víš kdo je to, pane chytrý." řekla mu s velkou stopou uraženosti v hase, že ji prokoukl.
,,Promiň. Neurážej se hned a neříkej mi " Pane chytrý", taky ti neříkám kdo ví jak. Co jsem řekl špatně?"
,,Já se omlouvám. Zapomeneme na to. Jen mě to trošku nazlobilo, protože to znělo, jako by mi šlo jen o něj." řekla a v tu samou chvíli se k nim tiše přitočil jeden z množství obsluhujících elfů a zeptal se, na co mají chuť, nabídl jim kromě jiného i vynikající elfí medovinu, kterou je prý tento národ všude proslulý a jejíž recept je přísně střežen a předává se z otce na syna a z matky na dceru. Kate se usmála a poprosila o džbánek šťávy, kterou pila k snídani a její elfí přítel se rozhodl pro trochu vína.
,,Jste s Dínendalem přátelé?" zeptala se Mótima opatrně, když obsluha odešla pro nápoje.
,,Ani nevím, řekl bych, že spíš ne. Proč se na to ptáš, Kate?" odpověděl zamyšleně a krátce se na ni zadíval.
,,No protože by mě zajímalo, proč vždy změníš tón hlasu, když o něm začnu mluvit. Co jste si udělali? Vždyť jsou všichni elfové tady tak moc přátelští." zeptala se ho a pak koukla na oblohu. Slunce již zmizelo za obzorem a obloha stále nezadržitelně tmavla, jako by do ní někdo postupně přimíchával stále větší množství inkoustu.
,,Víš, že ne všichni si rozumí. Prostě se občas objeví někdo, kdo ti typově nesedí. Tak to prostě chodí." rozhlédl se kolem sebe.
Kate si mlčky pohrávala s pramínkem vlnitých vlasů a omotala si ho okolo ukazováčku. V tu chvíli si všimla blížícího se trpaslíka, který v jedné mohutné ruce držel keramický džbán plný lahodné medoviny a ve druhé ruku té dlouhovlasé elfky, kterou si Kate pamatovala již ze snídaně. Kate se nepodařilo přemoci úsměv, který se jí okamžitě rozlil po jemné tváři.
,,Koukám, že se tvůj milý přítel zamiloval do Marillë(perla). Docela jim to spolu sluší, nemyslíš?" usmíval se šťastně Mótimo a trochu drknul Kate loktem. Samozřejmě mlčky přikývla na znamení souhlasu, protože i když byl Dunha asi o dvě hlavy menší, než Marillë, moc jim to spolu slušelo. Elfka na sobě měla krátké slušivé zelené šaty a byla bosa stejně jako všichni okolo, velmi lehce našlapovala do měkké zelené trávy, na které se už velmi pomalu začala tvořit raní rosa a zářivě se usmívala na všechny strany. Dunha se tvářil nesmírně vážně jak už bylo trpasličím zvykem, ale Kate neunikla šťastná jiskra v jeho pohledu upřeném na Marillë. Zatímco jeden na druhého koukali, přinesl Kate a Mótimovi obsluhující elf pití a pak se vydal svou cestou, Mótimo hned sáhl po ovocné šťávě a nalil Kate do sklenice, pak nalil i sobě čistého vína a než se tak stalo, Marillë a Dunha se posadili vedle elfa naproti Kate. Dunha postavil velký džbán na stůl a nalil svojí společnici i sobě, pak si všiml Kate a nabídl jí, že by od něj mohla aspoň ochutnat, ta se samozřejmě nenechala příliš dlouho přemlouvat a napila se elfí medoviny z Dunhovi sklenice. Chutnalo to nesmírně zvláštně, Kate rozpoznala med, mátu, jablko, skořici a v tu chvíli její znalosti končily. Nechala tekutinu stékat hrdlem a jasně cítila, jak jí alkohol hřeje po celém těle. V tu chvíli se odevšad začal ozývat mohutný potlesk- královna Inwë právě vstoupila na pódium a chystala se pronést proslov, proto všichni ztichli a napjatě poslouchali.
,, Milí přítomní, vítám vás na dnešní večerní slavnosti pořádané na počest naší nové společnice Kate, která ukázala ohromnou odvahu a prokázala na takovou službu, na kterou nikdy nezapomeneme. Kate, můžu tě požádat, aby jsi šla za mnou na pódium prosím." pronesla královna s dlouhými odmlkami mezi větami a stále se dívala na červenající se dívku pod rozkvetlou Magnolií. V tu chvíli Kate vytřeštila oči, jako srna zahnaná do kouta smečkou zuřivých hladových vlků a prosebně koukla na Mótima. Přímo ho svýma modrýma očima prosila o pomoc. Inwë se na Kate zadívala prosebně a pak pronesla: ,,Kate, neboj se prosím. Nenech se přemlouvat. Tula sinomë." řekla a pokynula jí rukou. Kate mlčky a nervozně vstala, všude se ozýval bujarý radostný potlesk a tu a tam někdo povzbudivě zvolal její jméno, vážně pomalu prošla chodbičkou mezi ozdobenými plnými stoly a postavila se nejistě vedle Inwë.
,,Moc ti to dnes sluší." zašeptala královna a koukla do davu. Dínendal seděl u jednoho z předních stolů s postarším párem, který byl zřejmě jeho rodiče a s milým úsměvem na tváři upřeně pozoroval Kate a tu a tam zapískal na prsty.
,,Nai quildë. Nyara men tana quenta ."usmála se královna a udělala několik kroků dozadu.
,,Já...já.." koktala zmateně Kate. Musím se uklidnit- řekla si pro sebe tiše a začala vyprávět: ,,Utekla jsem z domu, protože mě moje matka bila a rozhodla jsem se spolu s mím... přítelem Johnem najít otce, kterého jsem spoustu dlouhých let neviděla, protože od nás kvůli matce odešel, ale po cestě jsme na vlastní kůži poznali zlo světa. Ještě ten večer, kdy jsme našli mého otce v zapadlé vesničce, mi dal táta elfí slzu se slovy, že ji našel v lese schovanou v mechu. Tu noc se mi zdál moc zvláštní sen , kde jsem viděla jak se to stalo." řekla a upřeně se zadívala na Dínendala, který ji se zájmem poslouchal.
,,Hned další ráno nám vše podrobně vysvětlil a my museli pokračovat dál v cestě ještě ten den, museli jsme si pospíšit, protože jsme cítili, že zlo je všude. Blížili jsme se k vám docela rychle, jeli jsme totiž na koních, ale před námi se ještě rozprostíral velký temný les, kterým jsme bezpodmínečně museli projít, neměli jsme na vybranou." sklopila oči do země a pak se rozhodla pokračovat. ,,Asi ve středu lesa nás napadli ti ohavní skřeti." při slově skřeti se jí tvář zkroutila vztekem a snažila se sebrat síly, aby mohla mluvit dál.
,,Bylo jich moc a on padl, aby zachránil mě a elfí slzu. První šíp ho zasáhl do ramene, druhý do nohy a třetí mu prostřelil břicho. Pomalu mi umíral v náruči a já nemohla vůbec nic dělat! Zemřel v mé náruči!" zakřičela a nebyla jediná, komu po tváři stékaly hořké teplé slzy. ,,Pak se stalo něco velmi zvláštního, protože jsem chytila elfí slzu a namířila ji proti přibližujícím se skřetům, pak z ní vyšlo takové ostré bílé světlo a zahnalo je do skal. Johna jsem pohřbila pod vzrostlým stromem za lesem a dál jela sama přes rozlehlé pustiny asi osm dní. Na první noc po tak dlouhé době strávenou v civilizaci jsem se rozhodla přespat U Zelené vrány, kde jsem potkala milého trpaslíka Dunhu, dál už to znáte." řekla a přes slzy se na něj usmála.,,Ale myslím si, že jsem udělala správnou věc a ON umřel za něco, co mělo smysl." odmlčela se a nechala posluchače nějak vstřebat vyprávěný příběh. Všichni pak začali tleskat, královna ji pevně obejmula okolo ramen a pak promluvila.
,,Nai quildë. Podle mého názoru předala elfí slza část své moci Kate. Teď máš dar, proto rozumíš naší řeči . Nabízím ti možnost, připojit se k nám a zůstat tu. Chápu, že je to těžké rozhodnutí, ale nech si to projít hlavou. Tula, taranna matiën ar suciën!" zvolala a uvolnila pódium, které se záhy změnilo na  taneční parket a téměř okamžitě zaplnilo tanečníky. Kate prokličkovala mezi stoly ke svým přátelům, posadila se k nim, napila se ovocné šťávy a trochu se pousmála.
,, Merenyë miruvórë."zašeptal Dunha tak hlasitě, že se otočily ještě další dva okolní stoly. Na parketě už tančily desítky elfů, hlasitě zpívali a vyskakovali do výšky, zábava již probíhala a Dunha se zdál díky medovině čím dál veselejší a výřečnější.
,,Usúciero úvëa rimbë miruvórëo." omlouvala ho Marillë. Kate se jen smála jeho zvláštním řečem, na které od něj vůbec nebyla zvyklá. Především když stále dokola vyprávěl, jak jednou potkal draka a samozřejmě ho přemohl.
,,Kate, merelyë liltien?" řekl mužný hlas stojící za ní a Kate se otočila, aby pohlédla neznámému do tváře.
Stál tam Dínendal. Na sobě měl tmavou slušivou košili rozepnutou na dva knoflíky u krku a světlé volné kalhoty barvy padlého sněhu. Jednu ruku měl ležérně položenou hluboko v kapse a druhou držel nataženou před sebou, trochu se nervozně třásl, ale usmíval se i očima. Kate pomalu vstala , položila svoji jemnou ruku na jeho a pomalu šli na parket, zatímco jeden druhému koukali do krásně modrých očí. Opatrně mu položila svoji ruku okolo teplého krku a on ji chytil nad pasem oběma rukama a začali pomalu tančit v ritmu klidné romantické hudby, kterou vyluzovaly harfy, housle a klavír. Kate cítila rychle bít jeho srdce na své hrudi a přála si, aby tento překrásný okamžik niky neskončil, protože právě Dínendal byl její vysněný princ z pohádek, které jí otec četl v děství. Zavřela oči a snažila se co nejvíc vnímat jeho příjemnou mužnou vůni a každý jeho jemný opatrný dotyk na svém těle. Nemuseli mluvit, stačilo, když se navzájem velmi opatrně dotýkali. Bohužel nic netrvá věčně a všechny dobré věci skončí, jak zpívá Nelly Furtado a tak písnička skončila, některé páry zůstali na parketu, jako Dunha a jeho elfka, ale většina se od sebe odtrhla a šla se posadit. Dínendal ji pustil a usmál se na ni. ,,Hanta len." zašeptal a dál na ni koukal.
,,Autalyë?"zeptala se ho zklamaně a udělala krok dozadu.
,,Promiň. "zamumlal a šel si sednout zpět ke stolu ke svým rodičům. Kate s neuvěřitelně šťastným výrazem vepsaným ve tváři se posadila k Mótimovi a nemohla si pomoc, aby se dál šťastně neusmívala. Mótimo si nechal svoje komentáře raději na později, pil víno a klidným hlasem si s Kate povídal o všemožných věcech.
,,Merelyë liltien?" zeptal se Mótimo, když začali hudebníci o něco rychleji hrát, Kate hned nadšeně přikývla a spolu šli na taneční parket. Tancovali rychle, vykopávali nohy, smáli se a zpívali, když se opakoval refrén. Postupem času se ale pomalu parket vyprazdňoval, protože někteří oslavující elfové už šli spát a navíc muzikanti hráli čím dál pomalejší a smutnější písně. Kate mlčky seděla u stolu, koukala na tancující páry a Dínendala. Vypila již spoustu ovocné šťávy a snědla mnoho koláčků a ovoce. Náhle si všimla, že k Dínendalovi míří krásná štíhlá elfka v bílých šatech, bere ho za ruku a vede na taneční parket, pak si pokládá jeho ruce na pas, přitahuje si ho k sobě blíž a pokládá svoje ruce kolem jeho krku. Tancovali celou romantickou píseň a tiše si povídali, zatímco tančili. Kate vyplašeně a ublíženě pohlédla na Mótima, zvedla se a řekla: ,,Lelyan' fumien."
,,Lissë nén ar moica lálë tenn' enomentielva." řekl a zadíval se na ni mile se zvláštní jiskrou v očích.
,,Uvidíme se ráno."zamumlala a opět upřela pohled k Dínendalovi a té velmi hezké elfce v bílých šatech.
,,Krásné sny."pousmál se a zhluboka se napil vína. Kate na nic nečekala a již běžela hlinitou cestou ke "svému domečku" v koruně stromu, vyběhla schody div nezakopla, naplnila teplou vodou vanu, umyla se, pomalu odešla do ložnice, padla na matraci a tiše se rozplakala do polštáře.

 NEZAPOMEŇ

Probudil ji jarní déšť postupně měnící se na pořádnou bouřku, který vytrvale bubnoval do dřevěné stěny stromu jako opozdilý spěchající host. I přestože začalo docela vydatně pršet, to hrozné nesnesitelné dusno k zalknutí, které se táhlo celou nocí jako had a které vše přikrylo jako obrovská těžká neviditelná peřina, stále přetrvávalo a znepříjemňovalo začínající jarní den, jako otravný hmyz. Kate musela hned po probuzení přemýšlet, zda má polštář pod svojí hlavou promočený od začínajícího deště, nebo od svých vlastních hořkých slz, které se jí celou noc draly do očí. Přemýšlela, jestli je možné, aby do místnosti zatékalo, ale náhle do místnosti vletěl slabý větřík a zodpověděl Kate otázku, protože najednou ucítila studené potůčky, které pramenily v jejích očích a pomalu tekly po tvářích pryč. Pochopila, že plakala, ale proč? Kvůli Dínendalovi?
Nejprve si nemohla vůbec vzpomenout, co se jí celou horkou a již skoro letní noc zdálo, ale jako mávnutím kouzelného proutku jí v mysli vyvstala jedna věta, která ji opět začala pronásledovat i když se jí Kate snažila mermomocí zapomenout a bláhově si myslela, že se jí to podařilo. NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. V tu chvíli se jí vybavil i celý sen.

Johny ležící na zemi v jehličí a mechu, z ramene, nohy a břicha mu trčí špičky šípů a všude okolo něj je krev. Po jeho krásné mladé tváři stékají teplé slzy bolesti, ten jeho zastřený pohled, jako by ji téměř před sebou neviděl a pak řekl roztřeseným hlasem mezi suchými popraskanými rty: ,,Nezapomeň. Ne- nesmíš na mě. Miluju tě. Pořád." Koukala na jeho bílý obličej a slyšela svůj roztřesený uplakaný hlas, jak říká: ,, Pst Johny, šetři se. Ty neumřeš, bude to fajn. Koukni na mě. Jsem tady!" a stále ho drží v náruči.
,,Mu-musíš to dokázat. Musíš tam jít, dej po-pozor na sebe. Já...miluju t-." a pak zavřel svoje krásné oči a přestal dýchat. Třásla s ním, ale nijak to nepomohlo, byl mrtvý. Viděla jeho naprosto bezvládné tělo, košili promočenou čerstvou krví, která kapala do zeleného mechu a dodala mu divný zelený odstín ; krev, která mu tekla ještě z ramene, nohy a jednoho ucha.
NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. V tu chvíli si konečně uvědomila, že má ruce tak silně zaťaté v pěsti, až jí zbělely klouby ; do očí se jí derou slzy a kouše se do spodního rtu tak silně, až v ústech cítí hořkou pachuť své vlastní krve.
Déšť zhoustl do šedavé clony, která vše zakryla ; obloha dostala tmavě fialový odstín a tu a tam ji křižovaly klikaté blesky za doprovodu hlasitého hlubokého hřmění, při kterém se každý instinktivně přikrčil. Velmi nepříjemně a razantně se ochladilo a to tíživé dusno konečně pominulo, proto se Kate oblékla do teplého vlněného svetru s vysokým límcem barvy kapučína, dlouhých krémových kalhot a teplých bavlněných ponožek barvy šlehačky. Posadila se na měkkou matraci a koukala ven do hustého bouřkového deště.
NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. Stále se jí v hlavě opakovala tato věta jako na rozbité gramofonové desce, která nejde z přístroje vyndat a vypnout. Upřeně hleděla do postupně slábnoucího deště a oddávala se potlačovaným vzpomínkám.
Přemýšlela, jestli má dál zůstat, nebo se vrátit k rodině. A konečně ji napadlo, jak se spojit s Tamarou, vždycky bylo mezi nimi NĚCO co si ani jedna z nich neuměla vysvětlit, ale přece jen to obě sdílely. Něco jako telepatie, ale daleko rozvinutější. Stačilo, aby se pořádně soustředila a tu druhou to zasáhlo jako blesk z čistého nebe a hned věděla, co ta druhá potřebuje.

Tam? Tamaro? Prosím ozvy se mi. Posílala myšlenky sestře, když seděla rovně na matraci v plném soustředění. Nevnímala nic okolo sebe a jediné na co právě myslela, byla její sestra Tamara o stovky a možná tisíce kilometrů dál. Chvíli se vůbec nic nedělo a Kate to již chtěla pomalu vzdát, když najednou ucítila a především uslyšela ve své hlavě další hlas patřící Tamaře.
Kate? Jsi to vážně ty? Ptal se hlas trochu nezřetelně, ale přece.
Tak ráda tě slyším sestřičko. Honem mi řekni, co je doma nového? Co ty, Nela a máma? Rychle mluv.
Nela je v pořádku, ale...Je mi to hrozně moc líto, ale máma onemocněla a ......V tu chvíli se Tamara odmlčela.
Pane bože. Je v pořádku, že ano?
Umřela, Kate. Teď jsem i s malou Nelou u táty, našli jsme ho a on mi řekl o tom, že jsi od něj dostala něco a poslal tě k elfům. Prý je taky elf. Je to nemožný. Jak se má Johny? A hlavně mi rychle řekni, kde teď jsi?
Kate se snažila nebrečet, aby neztratila spojení, ale šlo to jen velmi obtížně. Musíš ty i táta sem, je to tu skvělí a ráda bych tu zůstala napořád a vyřiď tátovi, že ho sem přímou. Jsem už u těch elfů, podařilo se mi to! Johny...je mrtvej. Tentokrát nepřekonala slzy a samozřejmě se přestala soustředit, takže Tamaru ztratila. Znovu se otřásala pod návaly vzlyků, držela si kolena těsně u hrudi, obejmula je svýma dlouhýma tenkýma rukama, položila si hlavu na kolena a plakala.
Johny, Matrix, máma..trochu moc ran najednou. Proč? Pane bože, řekni mi proč! Chci vědět, co jsem ve svém životě udělala tak hrozného, že mě za to tolik trestáš a nejen mě? Řekni mi prosím co! 
Beznaděj vystřídal smutek, ten vystřídal vztek a ten nakonec přešel v naprostou ignoraci. Měla pocit, že je jí všechno na světě už úplně jedno, že prostě bude žít dál a nebude se trápit. Déšť stále slábnul, až z něj zbylo jen pár kapek občas se snášejících z oblohy a několik velkých rozbahněných loužích na cestičkách, které stejně taky brzy zmizí. Mezi vzdalujícími se mraky prokouklo sluníčko a hned se dalo do práce s vysušováním kaluží a slziček, které se tu přes ráno objevily. A samozřejmě okolo louží už skotačily první elfí děti, nakažlivě se smály a čvachtaly se ve studené špinavé vodě.
Kate nudilo se jen koukat z okna a tak se rozhodla zjistit, jaké tajemství ukývají ty svitky papíru, které ležely na polici v knihovně. Posadila se ke stolku a velmi opatrně, aby ho nepoškodila, otevřela jeden svitek a začala číst. Byla to stará elfská legenda napsaná ručně drobným ozdobným písmem a vyprávěla o tom, že každého úplňku se dějí zázraky a k elfům přicházejí bájná stvoření jako jednorožci a pegasové. Kate byla příběhem naprosto uchvácena a hodně se do něj začetla, proto si ani nevšimla, že mezitím někdo přišel do domku a díval se na ni. Pak se ale otočila a velmi tiše odkráčela pryč. Do úplňku se nic zvláštního nedělo, stejně většinu času seděla a četla si svitky. Dínendal za ní nepřišel. NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ.

 

 Noc zázraků

 Byla tma. Noc se snesla na travnatý palouček mezi stromy, jako tmavý neprůsvitný závoj a všechno osvětlené malými kouzelnými lampiony mělo hned jemnější rysy. Po trávě tančily velké dlouhé stíny tancujících elfů, které se mísily do vln, jenž se přes sebe přelévaly a zase odlévaly, jako na otevřeném moři. Ale tato slavnost nebyla už tak hlučná, jako předchozí, protože to byla noc očekávání a zázraků. Byli na jiném palouku, než prvně a jejich počet se značně snižoval s rostoucí tmou.      Hudebníci hráli velmi pomalé a klidné melodie, které se opakovaly stále dokola a splývali dohromady v jednu krásnou stále se opakující píseň, jenž se linula k vašim uším a pak vám hrála stále dokola v hlavě, jako na gramofonové desce. Královna seděla mezi svými přáteli u stolu a tiše si s nimi šeptala. Kate seděla v suché trávě naproti Dunhovi a jeho elfce ; Dínendala ani Mótima poslední dva dny téměř neviděla a když ano, tak se jim obloukem vyhnula, ale teď se k ní pomalu blížil Dínendal. 
   Nechtěla se na něj dívat, moc jí ublížil, aniž by věděl jak. Myslela si, že se mu líbí a věděla jistě, že se líbí on jí. Rychle vstala a směrem k usmívajícímu se páru zamumlala vysvětlení: ,,Omluvte mě, musím si odskočit." ale vlastně ani nevěděla, jestli jí ti dva zamilovaní holoubkové vůbec slyšeli, ale v tu chvíli si tím příliš hlavu nelámala a rychle zmizela mezi hustým porostem stromů rostoucím okolo palouku. Měsíc stoupal stále výš a vypadal, jako obrovský bílý balón, který vše osvětloval, takže to vypadalo téměř jako za bílého dne. Prodírala se mez hustým porostem, několik větviček ji škráblo přes ruku, ale ona pokračovala dál, aniž by věděla kam.
    Ocitla se na malé louce mezi stromy u bublajícího potůčku, který svým tichým šuměním Kate trochu uklidnil. Mezi tím doběhl Díendal k zamilovanému páru-trpaslíkovi a elfce- a sháněl Kate, protože s ní podle jeho slov musel nutně mluvit o něčem velmi důležitém. Dunha ho uklidnil a vybídl ho, aby na ni počkal spolu s nimi v trávě, protože by se měla každou chvíli objevit.
   Kate udělala několik kroků k potůčku a všimla si, jak se na vodní hladině odráží světlo měsíce a ještě její tvář, která se zvláštně vlnila ve směru proudu vody. V tu chvíli za sebou uslyšela svoje jméno, první co ji napadlo bylo, že ji Dínendal přece jen našel a teď na ni nechápavě civí, ale to jí může být jedno, protože ona slíbila, že nezapomene. Z přemýšlení ji vytrhlo další zašeptání jejího jména a tak se na příchozího velmi pomalu otočila, v tu chvíli doslova zkameněla na místě úlekem, úžasem a překvapením. Ruku si položila na otevřená ústa a s vytřeštěnýma očima na něj koukala. Jediné na co se v tu chvíli zmohla bylo velmi tiché zašeptání: ,,Pane bože, to není možné." jinak byla naprosto neschopná slova.

Udělala dva kroky směrem k němu a po tváři se jí začaly kutálet velké studené slzy.
,,Ššš, neplakej prosím, Katie. Nemám moc času, jen dnešní noc a pak mě už nikdy neuvidíš a tak nechci vidět, jak pláčeš." ,,Jak...Jak je to možné?"vzlykala Kate a koukala na něj. ,,Je úplněk, hodně jsi na mě myslela a já to všechno cítil, všechen ten smutek co v sobě máš a tak sem se vrátil, je toho tolik, co ti chci říct. Vlastně ani nevím kde začít, Katie. " řekl a posadil se do trávy koukajíc na hvězdy na noční obloze. ,,Johny..." řekla Kate, sedla si k němu a chtěla ho obejmout, ale on rychle ucouvl, jako by se jí štítil. Ona sklopila oči do trávy a pak se na něj podívala takovým nechápavým a zarmouceným pohledem zároveň. ,,Není to tak jak si myslíš, hrozně moc bych se tě chtěl dotknout a naposledy tě políbit, ale nejde to. Já... jsem mrtvý a tvá ruka by mnou jen prošla, mrzí mě to, Katie." zamumlal smutně a pak na ni upřel svoje krásné oči. ,,Aha. Johny, já se ti musím omluvit..-" než to stačila dopovědět, Johny jí skočil do řeči a pronesl: ,,Nemáš se za co omlouvat, vím to a důležité je to, že chci, aby jsi šla za ním. Vím že jsi do něj zamilovaná a on do tebe, je to osud, aby jste byli spolu a já jsem mrtvý a nikdy víc mě už neuvidíš. Nechci, aby jsi na mě zapomněla, ale pokud se to má stát, tak se to stane. Chápu teď mnohem víc věcí, než dřív a tak pochopím, pokud se budeš chtít zbavit té bolesti a zapomenout na mě. Chci jen, aby jsi věděla, že jsem tě vždycky miloval a milovat budu." výraz jeho tváře se měnil z vážného do smutného a pak opět do vážného. Kate se na něj dlouze zadívala. ,,Myslíš si, že je to osud? Já nezapomenu Johny, nikdy nezapomenu, slibuju ti to. Taky jsem tě milovala Johny." zašeptala a znovu neměla daleko k pláči, tak moc by se ho chtěla alespoň dotknout. Měl na sobě tu samou košili, ve které umřel, ale nebyla od krve a hlíny, seděl v trávě, hleděl na ni a jednu stranu tváře mu osvětlovalo měsíční světlo. Tento obraz si navždy uchovala ve své paměti. ,,Budu už muset jít, Katie. Hrozně mě to mrzí, ale už je čas, nezapomenu a ty se vrať za ním a buď s ním šťastná, protože nic lepšího pro mě nemůžeš udělat." pravil. ,,Nechoď, prosím ještě ne! Taky nezapomenu, jen prosím ještě nechoď! Prosím tě!" naříkala Katie a přiblížila se k němu o něco blíž a v tu chvíli si všimla vysokého tmavého obrysu postavy s křídly-byl to anděl. Černý anděl, který odváděl duše zářivým tunelem do nebe. ,,Opravdu musím Katie. Miluju tě." vstal a jeho hlas se jakoby stále vzdaloval, až po Johnovi nezbyla ani jediná památka. V tu chvíli položila hlavu do studené trávy, kde před chvílí ještě seděl a rozplakala se. Cítila jak se z ní všechen ten smutek a bolest nastřádaný za celý její život vytrácí společně se slzami, jenž kapaly do trávy a uvědomila si, že měl John pravdu. Opřela se rukama do trávy a s jejich pomocí vstala, nohy okamžitě začaly vnímat chlad trávy a začaly nepříjemně studit. Rozhodla se vrátit k ostatním na palouk a také, že nikdy nikomu o tomto zážitku neřekne, ale také na něj nikdy nezapomene, na tuto noc zázraků a na Johnyho, který se pro ni obětoval a vrátil se i po smrti, na Johnyho, který ji pořád miloval a ona jeho. Pomalu se přišourala na palouk, kde už seděl Dínendal v kruhu s trpaslíkem Dunhou a elfkou Marillë, kteří se k sobě stále tulili a něco si šeptali navzájem do uší. Dínendal na ni zvedl své nebesky modré oči a dál se tvářil nesmírně vážně, pak vstal, chytil Kate za jemnou ruku a pevně ji obejmul. Kate vlastně vůbec nechápala co se děje, ale pak jí začal šeptat do ucha vysvětlení. ,,Katie, slyšel jsem od Mótima co si myslíš, já s ní vážně vůbec nic nemám, Cuilë je moje starší sestra. Já jsem se do tebe zamiloval Katie, nikdy jsem ve svém životě ještě nic podobného necítil, chci být jen s tebou Katie." zašeptal jí do ucha a pak ji pustil z objetí svých paží a usmál se tím svým úsměvem, kterého se Kate nemohla nabažit. ,,Taky jsem se do tebe zamilovala. Promiň, asi jsem se chovala hrozně hloupě, ale vypadalo to...Promiň Dínendale." zašeptala a koukala mu do krásně modrých očí. On si prohrábl vlasy vzadu na temeni hlavy, uculil se svým úsměvem a hned poté ji opět obejmul, položila mu hlavu na rameno a cítila opět jeho mužnou vůni a cítila se v bezpečí. Trpaslík i Marillë se na ně se zájmem dívali, ruce propletené a na tvářích jim hrál šťastný a upřímný úsměv. Pak se políbili. Nejprve se jen velmi opatrně dotkli rty, ale hned nato se jejich polibek stal procítěnější, přitiskli rty k sobě, Kate ho jemně chytila za týl hlavy a on jí položil jednu ruku na zadek a druhou na tvář, celá se třásla, ale nebylo to zimou. Stáli na paloučku, něžně se líbali, pár elfů na ně koukalo, ale ti dva vnímali jen sebe navzájem a nic jiného je nezajímalo, byli tam jen oni dva a jejich hladké rty, které po sobě klouzali v romantickém polibku. Byla to vážně noc zázraků a jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré.

KONEC

EPILOG
Slunce svítilo jako velká silná žárovka, začínalo jaro, všechny ovocné stromy barevně kvetly, tráva se vesele zelenala a ptáci zpívali úplné opery, okolo se ozýval šťastný dětský smích, který značil, že je vše v pořádku a tak, jak to má být. Slaboučký chladný větřík tu a tam rozhoupal sotva vzrostlé zelené lístky stromu, nebo někomu pocuchal pečlivě nastrojený účes. Bylo jaro a všechno bylo tak veselé a barevné, až se vám z toho chtělo smát. Dobro zvítězilo a to především zásluhou jedné ženy, která kdysi bývala dívkou, jejíž otec od nich odešel a matka ji tyranizovala. Žena, jejíž milované, ale tolik odlišné dvojče; otec a mladší sestřička teď žili po boku elfů v jejich městě a byli spokojení. Žena, která pro dobro víc obětovala, než získala, ale která věděla, že to za tu svobodu, lásku a štěstí stálo. Žena, jejíž dlouhé vlnité hnědé vlasy vlály v jarním větříčku, její pihovatou tvář jemně hladily jarní sluneční paprsky a její překrásně modré oči se upíraly na spící dítě. Žena, jejíž jméno v elfštině znělo Táti, ale v lidské řeči znělo Kate. Žena, která znala trpaslíka Dunhu, který byl teď známý po celém kraji svými úžasnými historkami, jimiž dokázal pobavit a zaujmout všechny věkové kategorie. Žena, která znala Mótima, toho věhlasného výrobce těch nejlepších mečů.
Ta žena teď stála na verandě domu v koruně mohutného stromu ve světle modré lehké halence s krátkým rukávem a bosa, rukama se opírala o okraj malé dětské dřevěné postýlky a láskyplně hleděla na spící dítě s krátkými vlasy barvy medu, které měl ten malý půlroční chlapeček po tatínkovi a na jeho malá ouška, jejichž boltce byly mírně do špičky.
,,Lásko?" ozval se tichý mužský hlas a ona ucítila jemné, ale velké mužské ruce okolo svého úzkého pasu, který se brzy začne opět zakulacovat a přinese další radost. Na úzkém krku ucítila jeho teplý dech, z něhož jí naskočila husí kůže téměř po celém těle.
,,Copak je Dínendale?" zašeptala tiše, aby nevzbudila spícího chlapečka, který ležel na boku natočený jemnou tvářičkou k rodičům a klidně spokojeně oddechoval. Elf ji políbil jemně na ucho a pak pomalu zabořil svoji překrásnou tvář do jejich dlouhých rozevlátých vlasů a nasával jejich příjemnou vůni květin. ,,Nic se neděje. Nech ho spát Katie, dnes je krásně a ten čerstvý vzduch mu jen prospěje, navíc slunce svítí jen jemně a tak mu neublíží. Jdu se podívat, jestli je už jídlo hotové, musíš to ochutnat zlatíčko." zamumlal jí do vlasů s úsměvem, pak odtáhl tvář, ale rukama jí dál hladil po bříšku.
,,Dobře, hned za tebou přijdu. Cítím to až sem, jak to hezky voní, určitě to bude moc dobré a Tamaře, tátovi a Nele to bude moc chutnat i když víš, jak je Nela vybíravá. Přijdou dnes odpoledne." zašeptala a pohladila ho po rukou spočívajících na jejím těle.
,,To si piš lásko. A co pusu za odměnu, dostanu?" zeptal se škádlivě i když již předem znal, co se bude dít. Otočil ji tváří k sobě, za těch sedm let se její tvář téměř nezměnila, stejně jako jeho. Stále měl krátké rovné blond vlasy, stejný zvláštní úsměv na úzkých rtech, nos tak roztomile do špičky a ty oči modré, jako čisté moře u pláže, kde vidíte na dno. Ale teď byl o něco vyšší a také mu už nějaký ten rok rostly fousy, ale on se holil břitvou a vždy chodil oholen dohladka. Kate ho oběma rukama chytila jemně za tvář a přitiskla své rty k těm jeho a pak ho začala něžně líbat. I když už byli od jejích osmnácti let spolu v něčem, jako je svazek manželský, milovali se stále stejně a s prvním dítětem jejich vzájemná láska ještě o kousek vzrostla. ,,Miluji tě." zašeptal jí sladce do ucha, pak se otočil na patách a běžel do kuchyně zkontrolovat svoji omáčku, která se vařila v kovovém kotlíku nad ohněm. Kate se naklonila nad svého půlročního syna, jednou rukou si podržela své neposedné vlasy, aby jimi malého nelechtala ; jemně ho políbila na buclatou tvářičku a pak mu do ouška zašeptala: ,,Maminka tě má moc ráda, Johny."

*Hanta len-děkuji ti.
*Autalyë-odcházíš?
*Merelyë liltien?- chceš tancovat?
*Lelyan' fumien.-jdu do postele.
*Lissë nén ar moica lálë tenn' enomentielva.-Sladkou vodu a lehký smích do našeho příštího setkání.
*Tula sinomë-pojď sem.
*Nai quildë-buďte potichu.
*Nyara men tana quenta -řekni nám ten příběh.
*Tula, taranna matiën ar suciën-jezte a pijte na slavnosti.
*Merenyë miruvórë- dal bych si ještě nějakou medovinu.
*Merelyë liltien-chceš tacovat?